Obsah
V Loučimi studujeme Univerzitu třetího věku (virtuální)
Zdeněk Huspek
____________________________________________
Osmnáctý a devatenáctý semestr 2019/20
Závěrečný seminář v Děšenicích
Sedmnáctý a osmnáctý semestr 2019/20
Patnáctý a šestnáctý semestr 2018/2019
Trřináctý a čtrnáctý semestr 2017/18
Jedenáctý a dvanáctý semestr 2016/2017
Devátý a desátý semestr 2015/16
Třetí a čtvrtý semestr 2012/13
***********************
Dvacátý semestr
Zásah vyšší moci neboli vis maior – i tak by se dal nazvat dvacátý semestr, který jsme začali studovat v desátém roce existence našeho konzultačního střediska.
Vybrali jsme si téma „Hudební nástroje“ a ve čtvrtek 6. února se po téměř dvouměsíční přestávce opět sešli v naší studovně v přízemí budovy OÚ, tentokrát v počtu 13 – své studium ukončil místní rodák Pepa Halada, který dojížděl ze Srbic.
Lektorkou kurzu byla PhDr. Magdalena Saláková, Ph.D., kterou sylabus k první přednášce představuje: „Absolvovala studium hudební vědy a rigorózum na Filozofické fakultě UK v Praze. Zkušenosti s hrou na různé hudební nástroje získávala již od mládí na uměleckých školách v Čechách a později v rámci několikaměsíčních studijních stáží v Jihoafrické republice, v Německu a Japonsku. Na Pedagogické fakultě UK vyučuje Dějiny hudby a další předměty a kromě jiného aktivně muzicíruje, zpívá v komorních souboru Paccolo Coro a v souboru činohry Národního divadla v Praze“.
Tato mladá dáma (1981) svým povoláním vskutku žije, což se pozitivně odráží na způsobu jejího výkladu v jednotlivých přednáškách. Zde je výčet:
1. Hudební kuchyně: první nahlédnutí "pod pokličku"
První díl cyklu přednášek o hudebních nástrojích přináší základní informace o organologii jako vědě, o historii hudebních nástrojů jako takových, o jejich klasifikaci a fyzikálních vlastnostech, o hudební ikonografii a možných způsobech notačního zápisu.
2. Idiofony, Membranofony, Mirlitony
Druhá přednáška je věnována tzv. idiofonům, membranofonům a mirlitonům. V jejím rámci se posluchači seznámí nejen s plejádou "samozvučných" perkusivních nástrojů, ale také s celou řadou různých druhů bubnů a nástrojů modifikujících lidský hlas.
3. Chordofony I. – housle
Třetí přednáška s názvem Chordofony I. představí strunné nástroje, a to zvláště drnkací a smyčcové. Zavede nás do Českého muzea hudby, kde se nacházejí unikátní předměty mnoha oblastí organologie. Zvláště se zde zaměříme na bohatou historii nástrojů houslové rodiny.
4. Chordofony II. - piano
Představování strunných nástrojů pokračuje i ve čtvrté přednášce cyklu, a to dílem o klávesových a paličkových strunných nástrojích. V prostředí pražské Pedagogické fakulty a Českého muzea hudby projdeme dlouhou cestou vývoje moderního klavíru. V závěru dílu též pohovoříme o cimbálu.
5. Aerofony I. - jednohlasé vzduchové nástroje
Pátá přednáška obrací svou pozornost k dechovým nástrojům. Zahrnuje medailony ústních, plátkových a nátrubkových aerofonů - tedy převážně jednohlasých dřevěných a žesťových nástrojů. Závěrečné kapitoly také představí jejich slavné výrobce a dechové soubory.
6. Vícehlasé aerofony a automatofony
Poslední přednáška cyklu patří především nástroji všech nástrojů – varhanám. Na kůru baziliky sv. Markéty v pražském Břevnově je představí organolog Marek Čihař. Dále si zde ukážeme další vícehlasé vzduchové nástroje a tzv. automatofony, automatizované hudební nástroje.
To všechno bylo doprovázeno ukázkami jak lektorky, tak i jejích hostů a nebudu daleko od pravdy když napíšu, že drtivou většinu z nás téma hodně zaujalo a bavilo.
Až do třetí přednášky 5. března jsme absolvovali výuku v učebně a potom přišlo něco, co jsme i my v našem věku (a že si toho pamatujeme hodně) nezažili a samozřejmě nečekali. Vypukla koronavirová pandemie a popis toho, co se dělo dál, by vydal na samostatnou knížku. Vláda vyhlásila omezení volného pohybu osob, uzavření téměř všechn provozoven kromě velkých supermarketů, povinnost nosit roušky, uzavřela hranice s okolními státy… takhle nějak to muselo vypadat ve středověku, když přišel mor. Je těžko teď (9.7.2020) hodnotit, co bylo dobře a co špatně, pro nás to nicméně znamenalo ukončení společného sledování přednášek a přechod na domácí samostudium včetně vypracování testů z jednotlivých přednášek i testu závěrečného. Jeho termín ČZU posunulo až na konec června, my jsme jej ale zvládli v termínu řádném a tudíž do konce dubna.
Zde je pár otázek z testů, na něž jsme odpovídali a třebaže jsou u každé otázky tři možnosti, vybrat tu správnou byla někdy docela makačka:
Nástroj, který vznikl z pumortů tak, že dlouhá roura byla přepůlena a obě poloviny spojeny v jeden celek skládající se ze dvou rovnoběžných trubic je:
a) fagot
b) anglický roh
c) milostný hoboj – správná odpověď je fagot.
Syrinx se skládá z:a) hlavice, k níž je vedena pomocná trubička pro přívod vzduchu a spodního dílu
b) hlavice, středního dílu s otvory a nálevkovitého spodního dílu s klapkou
c) jedné nebo více řad rákosových, třtinových nebo dřevěných píšťal bez zobce – c je správně!
Idiofony jsou nástroje, které v češtině označujeme jako:
a) strunné
b) samozvučné
c) blanozvučné – idiofony jsou nástroje samozvučné.
A jistě taky znáte označení pro infrazvuk –
a) ekvivalentní k ultrazvuku
b) pro zvuk nižší než je schopno zaznamenat lidské ucho
c) pro zvuk mezi 16 – 20 000 Hz – správně je odpověď bé.
V polovině května jsme měli jet do Prahy na třetí promoci a moc jsme se těšili, než jsme ale stihli naplánovat odpolední program, všechno padlo. Koncem června přišly pokyny z univerzity, promoce by měla být v lednu příštího roku, semináře na ukončení semestru byly samozřejmě taky zrušeny, pamětní listy přijdou v září a pak si je předáme jako vždycky. Zimní semestr byl měl proběhnout už klasicky, vybraný kurz je nutno nahlásit do 13. září.
Jak budeme pokračovat? Podle předběžného průzkumu většina z nás pokračovat chce. Abychom předešli případným problémům, mohlo by se promítání přednášek přemístit nahoru do sálu, kdy může každý sedět sám, případně ve dvou u stolu… uvidíme. Ale řekl bych, že pojedeme dál!
Osmnáctý a devatenáctý semestr 2019/20
Zimní semestr jsme začali 3. října 2019 a vybrali jsme si kurz s názvem „Klenoty barokního sochařství v Čechách“. Přednášejícím byl doc. Martin Pavlíček, Ph.D., s nímž jsme se virtuálně potkali v roce 2015 v kurzu „Barokní architektura v Čechách“.
Tentokrát jsme se v prvních dvou přednáškách podívali do květné zahrady v Kroměříži – sochařská galerie all´antica a barokní Řím. Tu založil už v roce 1666 olomoucký biskup Karel z Lidchtenštejna-Kastelkornu. Po krátkém úvodu už to jelo – architekti, sochaři, jednotlivé sochy a busty a jejich inspirace především Římem. 
No, koukali jsme na to poněkud s rozpaky, ale snad se to nějak poddá, říkali jsme si. O čtrnáct dní později byla předmětem zájmu kamery Sala terrena, italsky přízemní místnost či sál, což je objekt, která se objevuje v evropská architektuře v závěru 16. století a počátkem století 17 a je typicky barokním fenoménem. V další přednášce jsme se z Moravy přesunuli do Prahy a přímo na Karlův most a pověděli si něco víc o jeho sochách a sousoších. Podrobněji jsme si všimli sousoší „Vidění sv. Luitgardy“ a jezuitského světce a předního misionáře sv. Františka Xaverského. A zde je pár otázek z testu na konci přednášky: Kdo vytvořil sousoší sv. Luitgardy? (Matyáš Bernard Braun). Kdy vzniklo toto sousoší? (1710). Kolik tohle sousoší stálo? (1.200 zlatých). Měli jsme za sebou polovinu semestru a zatím to věru nebyla procházka růžovou zahradou – nebo abychom byli styloví – květnou zahradou v Kroměříži.
Čtvrtou přednášku věnoval pan docent náhrobku Jana Václava Vratislava z Mitrovic v Praze (1714-1716) – evropské souvislosti evropsky věhlasného díla. Náhrobek se nachází na konci levé boční lodi minoritského kostela sv. Jakuba Většího na Starém Městě pražském a buď nás konečně téma zaujalo, anebo byla přednáška tak zajímavá, že nás to začalo bavit. Tři testy na konci přednášky (tři děláme celá léta vždycky a snad jen jednou se nám nepodařilo alespoň jeden udělat za plných 10 bodů) jsme zmákli v pohodě a vyrazili jsme do Kuksu. Tomu byly věnovány poslední dvě přednášky, kdy jsme se nejdříve podívali na Ctnosti a Neřesti. Celý soubor vytvořil v letech 1718-1720 již zmíněný Braun a někteří z nás tuhle lázeňský areál včetně jeho výzdoby v minulosti navštívili, takže byli trochu v obrazu. Nám ostatním
nezbylo než pozorně sledovat video a poslouchat výklad, který byl ostatně hodně zajímavý.
V okolí Kuksu jsme zůstali i v poslední přednášce apodívali jsme se do areálu zvaný Betlém. Ten je specifický nejen svou ikonografickou stránkou, ale také tím, že drtivá většina zde se nacházejících soch byla vytesána přímo do skály, či skal, které zde vyvěrají ze země.
Když se na plátně rozběhly závěrečné titulky, někteří z nás pocítili trochu zklamání, že už je konec, ale bylo načase. Za necelé tři neděle končil i rok s devatenáctkou na konci a nás čekala téměř dvouměsíční pauza, než si zase sedneme ke stolkům a začneme nové téma, tentokrát „Hudební nástroje“. V roce 2020 to bude už deset let, co jsme začali a v květnu nás čeká už třetí promoce a jen málokdo z nás čekal, že to vydržíme tak dlouho. což na začátku čekal jen málokdo z nás.
Skončili jsme ve čtvrtek 12. prosince, závěrečný test o 24 otázkách bylo nutno vypracovat do konce roku a povedlo se to všem, kromě Josefa Halady. Ten absolvoval pouze první přednášku a potom měl nějaké problémy s řidičským průkazem a poněvadž dojížděl ze Srb u Staňkova, prakticky studování ukončil.
Závěrečným seminářem v Děšenicích jsme uzavřeli po skončení letního semestru akademický rok. Na webu je galerie obrázků včetně textu článku v Domažlickém deníku. Text je stručný a zdaleka nepostihuje všechno, co se ten den událo.
Datum semináře jsme věděl s předstihem už od února a okamžitě jsem u firmy Turbus objednal mikrobus. Firma pana Turka nás až doteď vozila na semináře i promoce k naší plné spokojenosti, jenomže daný termín už byl obsazený. Dešenice nejsou daleko, nějakých 16 kilometrů přes Pocinovice a Nýrsko, v Milencích odbočit vlevo a jste tam, takže jsme to mohli řešit vlastními auty, jenomže má-li být cesta na seminář odměnou za celoroční lopocení se s testy odměnou, tak pro řidiče – a museli by být tři – to odměna není. Takže jsem se jal shánět mikrobus jinde. Vyšla Klatovská dopravní s cenovou relací přibližně stejnou, jako má Turek.
V úterý 28. května od rána pršelo a nevypadalo to, že by se počasí během dne mělo nějak zásadně změnit. Začínat se mělo jsme v deset dopoledne, odjezd mikrobusu byl naplánovaný na hodinu devátou a tak mi přišlo divný, že v místě bývalé váhy pod silnicí zaparkoval už po osmé… ale což, aspoň odjedeme včas. Před devátou jsme si nastoupili a kromě Pepíka Halady jsme jeli všichni, čili 13. První zádrhel nastal ještě před odjezdem. Zadním střešním okénkem zatékalo na sedačky, kde seděla Zdenka Fadrná a Jana Znamenáčková. Řidič to vyřešil nějakým igelitem a provizorním utěsněním, což příliš nepomohlo, ale nakonec jsme vyrazili.
Organizátoři – to j
est městys Dešenice a potažmo jejich konzultační středisko připravili obvyklý plán programu po skončení předávání pamětních listů tutorům a tady jsem se předem postaral o to, abysme šli na exkurzi do Muzea šumavského pivovarnictví ve Tvrzi a prohlídku vnitřku hráze Nýrské vodní nádrže pokud možno v první sledu, protože odpoledne jsme se chtěli podívat ještě do Železné Rudy a posedět, případně povečeřet v hotelu Belveder.
Kromě nás přijelo 14 KS ze Strakonic, Katovic, Českých Budějovic, Berouna, Hořovic, Švihova, Klatov, Chvalkova, Plánice, Janovic, Volyně, Boru u Tachova a Chanovic, do sálu se tak vešlo 230 lidí, takže bylo plno. Jako obvykle na začátek prezentace, obsazení předem označených míst a rozdání lístků na kávu, zákusek, pití a guláš – to všechno jsme si samozřejmě zaplatili. Ještě před zahájením se utvořila fronta na kávu, takže se začalo v půl jedenácté a končilo se programem místních dětí před dvanáctou. Následoval guláš 
s chlebem a potom se pečlivě vypracovaný harmonogram programu docela rozsypal. Prostě kdo se najedl, šel naproti do Tvrze na prohlídku muzea. Ta byla zajímavá a i když jsem ho navštívil už před rokem s cyklisty našeho Sokola, podíval jsem se rád znovu. Prohlídku komentoval jeden člen dešenického KS, všechno v klidu a zajímavě… a venku zatím pořád pršelo. Dámy ze strakonického KS nás požádaly o pár fotek, ještě předtím jsem vyfotil nás a stanětické pro článek v DD a nadešel další bod programu, což byla prohlídka vnitřku hráze Nýrské přehrady.
Skupinky o deseti lidech tam převáželi místní hasiči a hned první odjezd měl problém. Nějaký pražský jouda si postavil mikrobus tak blbě, že se ti hasiči nemohli dostat na silnici. Takže hledání řidiče, manipulace s auty… my jsme jeli naším mikrobusem, jehož zatékající okénko se řidič snažil opravit a snad byl i v Klatovech ve firmě – nakonec to vyřešili jakousi slevou na dopravu. Sjeli jsme silnicí pod hráz a kromě nás tam pár lidí přijelo vlastními auty a nenapadlo je nic jiného, než zaparkovat na čerstvě vyrostlém trávníku. To samozřejmě neušlo pozornosti hrázného Karáska, který má celou hráz u její okolí pod kamerovým dohledem, takže promptně zavolal průvodkyni hrází, zaměstnankyni Povodí Vltavy paní 
Stavovčíkovou (manželku mého kamaráda od hasičů Leona) a ta musela zjednat pořádek. Zatímco jsme čekali, až nás bude nějakých 20, dostavila se další skupina a tak jsme si vyslechli základní údaje ještě před vstupem do hráze a chodby k přepadu, pod nímž je turbína na výroby elektrického proudu. Tam už se moc vykládat nedalo, poněvadž turbína dělá dost rámus. Za roky, co jezdím na kole mám přehradu nafocenou v každé roční době, ale dole jsem byl prvně a tak jsem byl spokojený. To už byly skoro tři hodiny a my se přesunuli do Železné Rudy, kde jsme měli naplánované posezení v restauraci hotelu Belveder a prohlídku tamního minipivovaru a jestliže jsem se domníval, že závěr dne všechny ty drobné zádrhely napraví, opak byl pravdou. To nejhorší nás teprve čekalo.
Ve snaze zajistit pohodový průběh našeho výletu a hlavně části, kterou už jsem připravoval sám, zajeli jsme v Laděnou do Železné Rudy podívat se, kudy se k tomu hotelu vlastně jede, protože vcelku správně jsem předpokládal, že řidič mikrobusu to vědět nebude a pojede samozřejmě bez navigace. Zajeli jsme tam koncem dubna, silničku nahoru jsem našel až po delším bádání, protože směrovka v množství ostatních skoro zanikala, porozhlédli se kolem hotelu, prohlídli se terásku, na níž se nám za měsíc bude dobře sedět a povšimli si na lavici u vchodu do kuchyně dvou dam s cigaretou, patrně to kuchyňského personálu. Jedna černovlasá tmavší pleti, druhá… vlastně už ani nevím, neboť jsem jim nevěnoval víc pozornosti, než bylo nutné. A to jsem asi měl. Zbytek toho odpoledne jsme poseděli na terase Café Charlotte a vrátili se spokojeně domů.
Abych skutečně nic neponechal náhodě, napsal jsem 20.5. do hotelu e-mail následujícího znění:
Komu: info@hotelbelveder.cz
Datum: 20. 5. 2019 20:19:25
Předmět: exkurze do pivovaru
Dobrý den,
jsme konzultační středisko Virtuální univerzity 3. věku Loučim a 28.5. máme v Dešenicích závěrečný seminář po ukončení letního semestru. Po absolvování tamního programu bychom si rádi - na doporučení naší starostky Ing. Jany Dirriglové - prohlédli Váš pivovárek a následně poseděli, ochutnali...
Bylo by možné na ono úterý rezervovat nám 15 míst v případě hezkého počasí venku, v případě počasí jako dneska uvnitř? Jednalo by se o dobu přibližně od 15 do 18 hodin, příjezd se může malinko opozdit.
Děkuji za odpověď.
Ta přišla vzápětí:
Datum: 20. 5. 2019 22:16:13
Předmět: Re: exkurze do pivovaru
Dobrý večer,pane Huspek?
Jaké ono úterý máte na mysli?S pozdravem Strnadová
Dobrý den, je to 28.5., zmíněno na začátku mailu .
210.5. Dobrý večer,pane Huspek,
je to možné,rezervace není nutná,určitě doražte, s pozdravem Strnadová. Fajn, budeme se těšit...
Trochu mě zarazila ta otázka – jaké ono úterý máte na mysli, ale budiž. Jsou lidi, kteří maily čtou tak rychle, že ani nepostřehnou celý text. Záležitost jsem považoval za vyřízenou a tak jsme někdy kolem třetí odpolední vystoupili u hotelu a zatímco ostatní šlo do restaurace, hledal jsem v chodbě někoho kompetentního, k nímž bych domluvil domluvenou prohlídku pivovaru. Objevil se vousatý chlapík, vy jste šéf, povídám mu, ne, já tu vařím pivo, odpověděl. Tak jste můj člověk, máme tu domluvenou exkurzi. Ale já o ničem nevím, zněla odpověď a odkráčel pryč. Další byl majitel hotelu a ten slíbil, že zavolá paní, s níž jsem se domlouval. Odešel jsem si taky sednout, po pěti minutách nakráčela menší žena a zdálky už volala – ale vy jste měl zavolat, jestli přijedete! Odvětil jsem, že domluvu e-mailem považuji za dostačující a navíc nic takového mi nepsala – takže jak? No já se dojdu zeptat, jestli vám to sládek ukáže, on má už po pracovní době. Po další čtvrthodině přišel ten, co tam vaří pivo a šli jsme do varny, která je na konci většího lokálu a tam nám začal povídat, jak se to vaří atd. V lokále ovšem sedělo nějakých 15 chasníků a 
podle hlasitosti jejich rozprávky byli zřejmě všichni nahluchlí aspoň tolik, co já, takže výklad slyšeli dobře jen ti, co stáli v bezprostřední blízkosti pana sládka. Chvíli jsem uvažoval, jestli ty dobré hochy v lokále nemám požádat o pár minut klidu, ale pak jsem mávl rukou. Když to nevadí sládkovi… byl jsem ale otrávený natolik, že jsem pořídil jen dvě fotky. Ještě než pan sládek skončil, prozradil, že paní spolumajitelka hotelu je jeho dcera – proč tedy dělali kolem toho výkladu takové ciráty?
Vrátili jsme se ke stolům, langsam číšník nám natočil nějaké to jejich pivo (piva s různými příchutěmi je boom současné doby, ale k trvalému požívání to moc není), dali jsme si jakési jednoduché jídlo, Laděna klobásu, na níž čekala skoro půl hodiny a když snědla půlku (pěkně vidličkou a nožem), objevila po ní dlouhý černý vlas! Čípak vlast to asi byl? Zavolal jsem pingla, ten beze slov vzal talíř, odnesl ho… a nic. Pokud jsem čekal, že se někdo přijde omluvit, čekal jsem marně. Nakonec si ostatní účastníci našeho výletu koupili litrové petky s pivem a postavili jsme se do fronty k zaplacení u výčepu, kde podobným způsobem platili už chasníci z lokálu u varny a to jsem už taky dlouho neviděl.
Venku jsme vzbudili řidiče mikrobusu, který potřeboval být v sedm k Klatovech, protože měl nějakou další šichtu a odjeli jsme do Loučimi.
Ještě tentýž den večer jsem do hotelu zaslal e-mail, jehož znění i odpověď je zde:
28. 5. 2019, 19:29
Re: exkurze do pivovaru
Dobrý den paní Strnadová, rád bych uvedl na pravou míru dnešní návštěvu Vašeho hotelu a jeho restaurace.
Po našem příjezdu jste mi tvrdila, že jste mi odepsala, že mám zavolat, jestli přijedeme a budeme chtít tu exkurzi - nic takového v naší vzájemné korespondenci nevidím. Ano, napsal jsem, že bysme si rádi prohlédli pivovárek, což je myslím totéž, co exkurze. Nakonec se podařilo, vyslechli jsme si velmi zajímavý výklad pana sládka a nebýt značně hlučných chasníků u stolů hned vedle, byli bychom naprosto spokojeni - ale i tak za povídání děkujeme.
V restauraci jsme na velmi jednoduché jídlo čekali půl hodiny, to už dneska moc k vidění není. A třešničkou na dortu byl dlouhý černý vlas pod opečenou klobásou a to už k vidění není snad - kromě vesnické hospody 4. cenové skupiny - vůbec. Číšník talíř s nedojedenou klobásou odnesl... a dál nic. Tohle jídlo jsem odmítl zaplatit, což považoval za samozřejmé, ale že by se kdokoliv omluvil, to skutečně nehrozilo.
Chápu, že pár stovek od jakýchsi penzistů z Loučimi je pro Vás zanedbatelných, ale když jsem v roce 1992 začal podnikat v pohostinství tak platilo, že každá utržená koruna je zisk a o ten jde, že?
28. 5. 2019, 20:05
Marie Strnadová-Hotel Belveder smudli@seznam.cz
Komu:
huspek.z@email.cz
Re: exkurze do pivovaru
Dobrý večer,pane Huspek, tak to je mi velmi líto a to snad ještě více, že jste mi to neřekl osobně,jestli jste tedy měli problém s jídlem.Tak raději píšete dalekosáhlý mail,jsem zvyklá problémy řešit na místě a na rovinu,takže se omluvám za černý vlas,určitě jsi to s nimi vyřídím,S pozdravem Strnadová. (Texty e-mailů jsou v původním formátu).
Pokud to shrnu, moc se ten den nepovedl. V Děšenicích ještě budiž, že se jim rozsypal harmonogram příliš nevadilo, všichni se nakonec dostali tam, kam chtěli. Pobavil mě jistý pan doktor R, jenž se nechává titulovat emeritním (vysloužilým) starostou městyse a silně mě rozladila návštěva Belvederu – místo toho jsme si měli sednout dole do kavárny Charlotte a za stejné peníze si užít jejich vyhlášené dortíky!
Sedmnáctý a osmnáctý semestr 2019/20
Letním semestrem jsme 31. ledna 2019 začali už devátý rok našeho seniorského studování. Dosud neprobraná témata se nám povážlivě zužují, ale provozně ekonomická fakulta České zemědělské univerzity každý rok nějaké téma přidá a mezi těmi novějšími je i „Cestování – Co jste možná nevěděli“ a to jsme si na základě videoupoutávky vybrali. A jestliže jsme si mysleli, že se budeme virtuálně procházet či projíždět známými oblastmi doma i ve světe a kochat se pohledem na moře a hory, poněkud jsme se mýlili. Ne že bysme se nikam nepodívali, ale bylo to všechno trochu složitější. Nelze se ostatně divit, na cestopisy se můžeme podívat v televizi, do hasičské klubovny chodíme především studovat!
Celý kurz vedl Ing. Petr Štumpf, Ph.D., jenž je odborným asistentem na Ekonomické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a v první přednášce jsme se dozvěděli, proč a jak lidé cestují a hned první informace byla hodně zajímavá – cestovní ruch zaujímá téměř stejně významné postavení ve světovém exportu jako telekomunikace, ropný, chemický či automobilový průmysl… Cestovní ruch zkoumají různé vědní disciplíny, například ekonomie, geografie, sociologie, psychologie, pedagogik a případně i další. Cestovní ruch známe rekreační, kulturní, lázeňský anebo obchodní a kongresový, z geografického hlediska je to domácí, zahraniční a mezinárodní cestovní ruch, vnitřní a národní, individuální, skupinový a masový, podle věku pak mluvíme o cestovním ruchu dětí, mládežnickém, rodinném či seniorském. A tohle všechno jsem si podrobně rozebrali. Kam lidé cestují byla další část přednášky a v jejím závěru jsme se dozvěděli, že cestovní ruch je velmi složitý systém, což většina z nám do této chvíle určitě netušila.
Jak se cestovalo ve starověku a středověku jsme se dozvěděli ve druhé přednášce a taky to, že počátky moderního cestovního ruchu je třeba hledat nejdříve v 17. a 18. století a že za průkopníka organizovaného cestovního ruchu a zakladatele moderního turismu se považován Angličan Thomas Cook (1808-1892). U nás vznikl Čedok, neboli Československá dopravní kancelář, v roce 1920.
Třetí přednáška byla zajímavá, podívali jsme se do lázní a dozvěděli se, jak vlastně takové lázně fungují, což autor těchto řádek, pocházející z Františkových Lázní, věděl taky jenom zčásti. Není divu, v mládí nás zajímaly jiné věci než principy balneologie… A znovu jsme nahlédli do historie lázeňství ve starověku a středověku a podívali 
se do Karlových Varů, Mariánských Lázní i do těch Frantovek, ale taky do Třeboně.
Jaké jsou druhy cestovního ruchu – o tom byla čtvrtá přednáška, takže dneska už víme (pokud jsme to od té doby nezapomněliJ), že pojem sportovní cestovní ruch zahrnuje hlavně turistiku a to pěší, horskou, vodní nebo cyklistickou a při té příležitosti jsme se dozvěděli, že v Česku máme nejhustší a nejkvalitněji značenou síť pěších tras v Evropě. O značení se stará Klub českých turistů, jenž vznikl v roce 1889 a v současné době obhospodařuje více než 40 tisíc kilometrů pěších tras, na nichž je vyvěšeno asi 60 směrovek a tabulek a instalováno cca 3 tisíce směrovníků a 2 tisíce vývěsních laminátových map ve stojanech nebo rámech a to už je úctyhodný počin. Kdo se občas toulá po turistických cestách, určitě někdy narazil na tzv. značkaře s basičkou s barvami a štětci, jak značky na stromech pečlivě obnovuje…
Pátá přednáška byla opět odborná a pojednávala o ekonomických aspektech cestovního ruchu a byť někoho suchá čísla nějak zvlášť nerajcují, bylo to zajímavé taky.
Po této přednášce jsme měli zpestření v podobě krátkého povídání Vlaďky Kacerovské, dlouholeté pracovnice cestovní kanceláře – nejprve ve Kdyni a v současné době v bavorském Furth im Waldu a je přece jen něco jiného dívat se na video anebo si poslechnout osobně, co všechno obnáší práce v cestovce.
Poslední přednáška byla víceméně odpočinková a vyrazili jsme do světa. Podívali jsme se do Spojených arabských emirátů, do Brazílie, na Nový Zéland a nakonec se dozvěděli o cestování v Schengenském prostoru. Úplně poslední video bylo ze země gejzírů, termálních pramenů a hor – Islandu.
Po každé přednášce jsme zvládli 10 otázek testů, všichni většinou za 10 bodů i závěrečných 24 – tady ne všichni za plný počet bodů, ale pod 20 nešel nikdo a to je dobře.
Univerzita pro letošní rok zrušila lednové semináře, na které díky nejistému počasí jezdilo málo konzultačních středisek a tak jsme se začali připravovat na květnový závěrečný seminář, jehož uspořádání se tentokrát podjal městys Dešenice, od Loučimi vzdálený necelých 20 km. O jeho průběhu zvláštní kapitola, protože měl hodně zvláštní – když to napíšu zaobaleně – průběh.
Patnáctý a šestnáctý semestr 2018/2019
Po myslivosti jsme 4. října 2018 otevřeli téma příbuzné a nám vesnickému lidu s lesem za humny nadmíru blízké – Lesnictví.
V první přednášce jsme se dozvěděli o pěstování lesa a výsadbě. Byla to panovnice Marie Terezie, která v roce 1754 vydala dekret „Lesní řády pro Čechy a Moravu“, kde bylo poprvé zmíněno, že majitel lesa je povinen po jeho těžbě místo opět zalesnit. Koncem 18. století vydal první český lesník Václav Eliáš Lenhart první českou učebnici s názvem „Hospodaření a pěstování lesů“ a od té doby jsou ledy ošetřovány podle nějakého řádu. Přednáška byla natočená na území Školního lesního podniku ČZU Praha, který je v oblasti Kostelce nad Černými lesy, polesí Jevany a seznámili jsme se s jednotlivými druhy stromů.
Druhá přednáška s názvem Lesnická typologie už byla odborná a týkala se mapování lesních stanovišť, faktorů klimatických a půdních a jejich rozdělení do devíti zonálních vegetačních stupňů. Tady se začaly objevovat vysoce odborné názvy jako třeba stanoviště mezotrofní (bohatá) nebo stanoviště oglejená… nějak jsme se s tím poprali a další přednáška už byla zajímavější a nám laikům přístupnější a jmenovala se Les a voda. Její koloběh je rozdělený na malý a velký a třeba hydrologickou funkci lesa si můžeme ověřit na vlastní oči.
Jak se měří výška stromů, jak se projektuje les a hlavně cosi o mapách jsme se dozvěděli ve 4. přednášce o hospodářské úpravě lesů. A tady jsme znovu využili našeho revírníka Karla Kacerovského ml. a mohli si mapy prohlédnout, stejně jako pomůcky nejen na měření výšky stromů, ale i další zajímavé věci z jeho profesionálního kufříku.
Pátou přednášku o základech lesní těžby a soustřeďování dříví jsme zvládli v pohodě, i když třeba druhy těžeb jsou rozdělené na úmyslné, podmýtní, mýtní, nahodilé… nějaký ten odborný výraz se tam dostal stejně. Ve videopřednášce jsme se podívali na činnost harvestoru, což je traktor s mechanickou rukou, který si prostě kmen uřízne, zbaví větví, naměří délku, uřízne… prostě hotová věda, stejně tak jako soustřeďování dříví na odvozní místo. Zbývalo ještě pilařské zpracování dřeva a tomu byla věnována přednáška poslední, v níž jsme se podívali na pilu, kam taky jinam, že.
Téma jsme probírali v době, kdy lesy nejen kolem nás hodně prořídly – brouk kůrovec byl v posledních letech hodn
ě čilý a smrků s rezavými korunami se objevily celé ostrůvky. Při projíždění kolem lesů bylo vidět hromady čtyřmetrových kmenů, připravených k odvozu ke zpracování bohužel dosti často jen jako palivového dřeva, byť ze širších kmenů se jistě dalo i něco vyrobit.Semestr jsme zakončili 13. prosince 2018, do konce roku všichni zvládli závěrečné testy a mohli si tak při pravidelném posezení rozdat pamětní listy na dané téma Lesnictví.
Třináctý a čtrnáctý semestr 2017/18
Při psaní této kroniky mě podle délky našich studií napadá, že jsme jako tzv. věční studenti, tedy klasičtí študáci, kteří měli tolik peněz, že mohli studovat třeba i deset let, protože po druhé promoci bysme teoreticky měli nárok na titul Ing. Jen teoreticky, samozřejmě. Prakticky jsme rádi, že jsme mohli, a svým způsobem i museli, nahlédnout takříkajíc za kulisy různých oborů a poslechnout si přednášky na slovo vzatých odborníků. A jako bonus budiž skutečnost, že při vyplňování testů jsme si i pár informací zapamatovali.
Z oboru, který jsme začali v říjnu 2017 v zimním semestru, si například autor tohoto spisku zapamatoval hodně málo. Měli jsme téma "Lidské zdraví". Několik studentů (tek) jej prosazovalo už několik let, takže jsme ho nakonec začali a bylo to, jako ostatně všechna předchozí témata, zajímavé. Dozvěděli jsme se, jak vlastně fungujeme, něco o systémemu cévním a soustavě dýchací a zažívací, ofungování a poruchách nervového systému a především mozku a potom jsme si probrali choroby stáří pod heslem "Proti věku není léku". Poučili jsme se, co všechno nás může v našem věku potkat a závěrečným testem jsme všichni do jednoho stvrdili, že něco málo nám v hlavě utkvělo.
Letní semestr začínáme 1. února a vracíme se zpátky do míst, která známe - probereme si téma "Historie a současnost české myslivosti".
Možná jsme meli začít Lesnictvím, protože nejdříve byl les a potom teprve myslivci, ale už se stalo a tak jsme první přednáškou s názvem Od tradic
k současnosti začali ty myslivce a protože se několik přednášky natáčely na zámku Ohrada v Hluboké nad Vltavou, vidíme vpravo obrázek z tamější hodovní síně... Co je to zvěř byla druhá přednáška a hned po ní následovalo Prase divoké, horký brambor naší myslivosti. Ne že bysme měli v učebně divočáka jako ve filmu Slavnosti sněženek, tahle černá zvěř je poněrně plachá, ale i v okolí naší vesničky jichž žije požehnaně, což vidíme na okolních loukách, rozhrabaných jejich čumáky. V přednášce Chlouba české myslivosti - obornictví jsme se dozvěděli, jak a kdy vůbec se zakládaly obory apodívali se do několika z nich na zvířata, která tam žijí.
Přednášku nám zpestřil Karel Kacerovský ml., který kromě svého povolání revírníka u státního podniku Lesy ČR je aktivním myslivcem a přinesl nám ukázat různé parůžky a kromě spousty zajímavostí nám vysvětlil, podle čeho se pozná stáří vysoké zvěře.
V oboře bysme určitě nenašli medvěda hnědého, vlka nebo rysa ostrovida, což jsou velké šelmy žijící na našem území, i když mědvěd spíš na Slovensku a to už byla pátá a tudíž předposlední přednáška daného tématu.
12. dubna jsme si pustili poslední přednášku letního semestru a dozvěděli jsme se, Kam kráčí myslivecký výzkum. Téma nám bylo blízké hlavně tím, že les s jeho obyvateli máme na dosah ruky (nebo taky co by kamenem dohodil a zbytek došel), takže jsme si zase o něco rozšířili své obzory a zapamatovali si určitě víc, než z Lidského zdraví (nic proti němu). Do konce dubna bylo potřeba udělat individuální závěrečný test o pětadvaceti otázkách, což zmákli všichni v pohodě, takže jsme mohli v pátek 18. května vyrazit na závěrečný seminář, jímž oficiálně skončil letní semestr akademického roku 2017/18.
Tentokrát jsme to měli takříkajíc za humny, přesunuli jsme se pouze do sálu MKS v Klatovech, kde se krátce po desáté začalo proslovy.
Forma virtuálního studia pro seniory vznikla před deseti lety na Provozně ekonomické fakultě České zemědělské univerzity v Praze a jedno z prvních kontultačních středisek spustili právě v Klatovech - proto výroční seminář právě zde. Sjelo se 17 KS, domažlický okres reprezentovali Zahořanští a my.
V současné době je v celém Česku 252 konzultačních středisek, v nichž studuje 5 700 seniorských studentů. My jsme začali 22.2.2011 pilotním semestrem Astronomie a bylo nás 15, v současné době je nás 14 a pokud jste pozorně četli naší kroniku, máme za sebou už dvě promoce.
Po skončení proslovů v předání pamětních listů zástupcům KS a tutorům zazpívaly žačky klatovské ZUŠ a potom byl individuální program - my jsme si vybrali komentovanou prohlídku katakomb a pavilonu skla. Na závěr jsme poseděli v restauraci U Radů a dali si pozdní oběd - nebo předčasnou večeři?
Galerii ze semináře najdete zde.
A poněvadž na tyto semináře (konají se po každém skončeném semestru v lednu a květnu) jezdíme společně pouze na jaře, zaplatila nám obec jako odměnu za aktivní studování mikrobus na již zmíněný zámer Ohrada, kam jsem podnikli ve čtvrtek 7. června tématický zájezd. Absolvovali jsme prohlídku tohoto zámku, přilehlé ZOO, zámku Hluboká a den jsme uzavřeli v palírně Poněšice. Na čtyři galerie ze zájezdu se podívjte tady a tím jsme definitivně ukončili studium.
Začínáme 4. října a vrátíme se do lesa - téma je Lesnictví.
Na společné fotografii na zahradě zámku Ohrada v Hluboké jsou zleva stojící: Zdeněk Huspek, Ája Jungová (jela místé své babi Milady Sikové), Pepa Halada,
Helena Vávrová, Vlasta Francová, Judita Zimmermannová (nestuduje, ale v autobusu
bylo volné místo), Zdenka Wiesnerová. Sedící: Ladislava Kozáková, Božena Khinová,
Jana Siková, Vlasta Kacerovská, Jana Znamenáčková a Zdeňka Fadrná.
____________________________________________
V sobotu 5. srpna jsme oslavili 660 let založení Loučimi a jak je v posledních letech zvykem, pojali jsme oslavu ve velkém stylu - na fotogalerie se můžete podívat zde. Jako součást oslav bylo také předání diplomů studentům univerzity třetího věku nejen za aktivní studium, 
ale především za reprezentaci obce v místech závěrečných seminářů. K této příležitosti jsem připravil pro publikum oslav, kterého příšlo víc než 300, krátké seznámení se studiem a pozval jsem všechny na pódium, kde jsme jim s paní starostkou předali diplomy.
Dobré odpoledne,
ve své úvodní řeči zmínila paní starostka univerzitu 3. věku, která u nás funguje od roku 2011. Funguje díky zájmu studentů seniorského věku a za chvíli vám je všechny představíme. Než se tak ale stane, dovolte mi pár slov o tom, jak vlastně tahle univerzita na tak malé vesnici funguje.
Ve městech, kde má sídlo nějaká univerzita je to jednoduché – živě přednáší profesor. Těch je obecně málo, zájemců o studium v seniorském věku hodně, takže co s tím? Problém vyřešili na České zemědělské univerzitě v Praze a jednotlivé přednášky prostě natočili na video a prostřednictvím jejich portálu je můžou přehrát všude tam, kde je zájem. Třeba v Loučimi.
Akademický rok má dva semestry – zimní a letní. Každý semestr má jedno téma, rozdělené do šesti přednášek. Každá tahle videopřednáška trvá zhruba 50 minut, takže se scházíme od října do prosince a od února do dubna jednou za čtrnáct dní ve čtvrtek odpoledne a přednášku si přehrajeme. Po jejím skončení si většinou třikrát vyplníme test s otázkami k danému tématu a jdeme domů. Na první pohled jednoduchá záležitost, pravda? Jenomže to hlavní přichází až doma. Test o deseti otázkách si každý student musí vyplnit individuelně, pěkně sám. A nedosti na tom, po skončení poslední přednášky si pěkně každý sám musí vyplnit test závěrečný, který má 25 až 30 otázek a teprve potom můžeme považovat semestr za ukončený.
Po každém semestru následuje tzv. závěrečný seminář většinou ve větším městě v sálech, které pojmou 200 až 300 lidí. Tam se sjedou z blízkého i vzdálenějšího okolí studenti konzultačních středisek, jejichž vedoucí převezme pamětní listy. Ještě předtím se každé středisko představí povstáním a věřte mi, že je příjemný pocit, když po vyslovení názvu naší obce vstaneme a potom slyšíme – Loučim, kdepak to vlastně je?
Stejný proces probíhá při promoci na ČZU v Praze, na kterou mají nárok všichni, kdo absolvují šest semestrů. A protože jak jsem zmínil, studujeme od roku 2011, byli jsme v Praze na promoci letos už podruhé!
A než zavoláme sem na parket naše studenty, poslechněte si výčet témat, která jsme dosud absolvovali:
2011 – Astronomie
2011/12 Etika jako východisko z krize společnosti – Pěstování a využití jedlých a léčivých hub
2012/13 Čínská medicína v naší zahrádce – Dějiny oděvní kultury
2013/14 Kouzelná geometrie – Život a dílo Michelangela Buonarroti
2014/15 Umění rané renesance v Itálii – Potraviny a spotřebitel
2015/16 Barokní architektura v Čechách – Genealogie – hledáme své předky
2016/17 Evropské kulturní hodnoty – Včelařův rok
Závěrečné semináře: 2012 Chanovice, 2013 Horažďovice, 2014 první promoce, 2015 Bor u Tachova, 2016 Borovany, 2017 druhá promoce. Poprosím tedy paní starostku, aby sem pozvala tyto studenty VU3V v Loučimi. 
Na obrázku zleva: Ing. Jana Dirriglová, starostka obce, Francová Vlasta, Friebelová Marie, Vávrová Helena,Siková Jana, Khinová Božena, Honková Emilie, Znamenáčková Jana, Kozáková Ladislava, Fadrná Zdeňka, Černá Jiřina a Huspek Zdeněk, tutor VU3V.
Kromě techto vyfocených dostali diplomy také Ing. Josef Halada, Ing. Luděk Friebel, Milada Siková, Zdenka Wiesnerová a Vlasta Kacerovská.
____________________________________________
Jedenáctý a dvanáctý semestr 2016/2017
Koncem září 2016 jsme opět zasedli do školních lavic posíleni o dvě nové studentky. Přišla Jiřina Černá, rodačka, která svůj profesní život strávila v Českých Budějovicích a v současné době bydlí v Loučimi, a Zdeňka Fadrná, též rodačka, která bydlí v Plzni a do Loučimi jezdí s dětmi a vnoučaty na svoji rodnou chalupu a zúčastňují se zde většiny akcí. Pro další studování jsme si vybrali téma „Evropské kulturní hodnoty“ v domnění, že se kulturně vzděláme… no, vzdělali jsme se opět filozoficky. Tak nevím, co jsme si zapamatovali z této osnovy:
První přednáška se zaměřuje na fungování společnosti obecně a na to, jakým způsobem je funkčnost zajišťována – psanými i nepsanými pravidly a zákony. Jsou tato pravidla univerzální pro všechny společnosti, nebo jsou závislé na konkrétní kultuře?
Druhá přednáška je úvahou o evropských hodnotách – jsou všeobecně pozitivní? Jak si sami evropské hodnoty představujeme? Jak vyjdou evropské hodnoty při srovnávání s jinými kulturami? Jakým způsobem je možné pozitivní hodnoty zneužít ke špatnostem?
Třetí přednáška se zabývá dějinami systematického studia kultury – snaží se ukázat různé přístupy a náhledy na společnost, kulturu i samotného člověka, který je často definován z naprosto odlišných směrů.
Čtvrtá a pátá přednáška tematicky velmi úzce navazuje na třetí přednášku. Protože člověk může být definován různým způsobem (a často nesprávnou definicí), můžeme se setkávat s relativizováním základních (esenciálních) vlastností člověka. Tyto přednášky ukazují, jaké důsledky může mít relativizování mravních a etických záležitostí.
Šestá přednáška shrnuje obsah kurzu a na vybraných příkladech uvádí, k jakým proměnám evropské kultury dochází.
Jako ostatní témata jsme i tohle zvládli a 2. února v roce 2017 jsme si pustili první přednášku semestru s názvem „Včelařský rok“.
Bylo to velmi záživných šest přednášek, dvakrát přišel také Josef Stuiber, tatínek naší starostky, který se v Chodské Lhotě zabývá včelařením dlouhá léta, takže jsme mohli ochutnat a zakoupit si včelí med i medovinku. Jeden by si myslel, že takové včely není nic složitého, ale opak je pravdou – pokud se chcete dozvědět zajímavé podrobnosti. V tomto semestru skončil se studiem Ludvík Friebel.
A protože jsme završili dalších šest semestrů (pěkně to utíká, což?), odjeli jsme 11. května do areálu České zemědělské univerzity v Praze Suchdole, abysme se zúčastnili už druhé naší promoce. A byl to krásný výlet. Sluníčko, teploty se v těchto dnech pohybovaly kolem 20° Celsia a protože se ten den konaly hned tři promoce, prozíravě jsme se objednali na devátou hodiny ranní (další promoce byly v 11 a ve 13 hodin), abysme si užili dalšího programu.
Po převzetí desek s osvědčením o absolutoriu jsme se vyfotili s pány profesory a odebrali se na terasu Studijního a informačního centra, kde jsme si dali kávu a zákusek.
Galerii z promoce si můžete prohlédnout tady.
Vyčkali jsme zde otevírací doby menzy, kde jsme poobědvali a přesunuli se k našemu mikrobusu, který nás odvezl na Kavčí hory. Od jedné hodiny jsme tu měli domluvenou s mým spolužákem ze základky Honzou Beránkem, takto bývalým vedoucím produkce zpravodajství České televize a ve svých sedmdesáti letech stále ještě aktivním spolupracovníkem televize exkurzi do míst, odkud sledujeme programy v bedně. Komentovanou galerie si prohlédněte zde.
V televizi jsem si prohlédli studia ve výškové budově, podívali se z okna posledního patra, kam se žádné exkurze nevodí, nahlédli jsme do budovy Zpravodajství a podívali se, jak to všechno funguje. Odešli jsme odtud před pátou hodinou! Bylo pořád krásně teplo a tak jsme se mikrobusem firmy Turbus, který řídil perfektním způsobem bývalý řidič rychlé záchranky Vláďa Pačesný, přesunuli ještě na prohlídku Vyšehradu a tím jsme završili jeden velmi úspěšný den. Třetí část galerie je zde.
Článek v Domažlickém deníku
Seniorští studenti měli promoci
Loučim – Konzultační středisko Virtuální univerzity 3. věku funguje v obci už sedmým rokem a tak se v polovině května mohli jeho studenti zúčastnit v aule České zemědělské univerzity již druhé promoce.
Ta proběhla klasickým způsobem, krátce po deváté téměř 200 účastníků promoce povstalo, aby vzdalo poctu v talárech přicházejícím hodnostářům univerzity. Následovaly krátké proslovy a předávání Osvědčení o absolutoriu U3V „Svět okolo nás II“, kdy římská dvojka za názvem celého cyklu znamená druhou promoci – v Loučimi se to týká 9 studentů. Ti také při přebírání desek s Osvědčením tutorem povstali a byli jednotlivě představeni celému publiku i profesorům a bylo příjemné slyšet název malé vesničky na Domažlicku mezi městy jako jsou Sušice, Beroun, Písek, Nymburk či Praha 6 – celkem jich bylo 16. Obřad sám o sobě trval necelou hodinu, příjemným překvapením po jeho ukončení byla možnost fotografování studentů jednotlivých konzultačních středisek s profesory pořád ještě v talárech v parčíku vedle auly, čehož v příjemném slunečním počasí využili i loučimští.
Ti se pak posadili na terasu Studijního informačního centra na kávu a po obědě v menze vyrazili na Kavčí hory, kde měli hlavní odpolední program – exkurzi do České televize. Díky spolužákovi autora těchto řádků Janu Beránkovi, takto dlouholetému vedoucímu produkce Zpravodajství a v seniorském věku ještě stále aktivnímu spolupracovníku této redakce si mohli prohlédnout studia ve výškové budově jakož i prostory, odkud se vysílají zprávy či dokumenty v klidu a zevrubně, takže do svých soukromých alb si můžou zařadit fotografie ze studia, odkud se vysílá planeta YÓ, ze studia Kotle Michaely Jílkové a čtyři vyvolené dokonce i fotku s hercem Martinem Stránským,
jenž je ve stálém angažmá v plzeňském Divadle J. K. Tyla a divákům známý hlavně ze seriálu Ordinace v růžové zahradě 2 jako doktor Ota Kovář. I v budově Zpravodajství bylo k vidění mnoho zajímavého a nejvíce snad upoutalo režisérské a zvukařské pracoviště denního vysílání v plném provozu. A že byla prohlídka nadmíru zajímavá dokládá skutečnost, že trvala bez patnácti minut čtyři hodiny, což je pro seniory většinou lehce pod sedmdesát let vskutku obdivuhodný výkon.
A poněvadž venku byl stále krásný, téměř letní den, absolvovali všichni ještě návštěvu Vyšehradu, kde se podívali na Vltavu z výšky, když před třemi lety na první promoci se na Vyšehrad dívali z hladiny Vltavy z lodě, zašli též k bazilice sv. Petra a Pavla a navštívili Slavín - hřbitov, kde jsou pohřbeny nejvýznamnější české osobnosti... a završili tak náročný, ale krásný výlet do Prahy!
Tohle všechno si připomněli ve čtvrtek 18. května už doma, v klubovně obecního úřadu při slavnostním předávání jak Osvědčení, tak i pamětních listů letního semestru s názvem „Včelařský rok“ z rukou starostky obce Jany Dirriglové. Ve volné debatě následujícího posezení zhodnotila hlavně exkurzi do TV Zdenka Wiesnerová: „Když jsem v sobotu viděla v televizi ty fronty lidí při dnu otevřených dveří (byl o dva dny později), tak jsme to měli mnohem lepší“.
Loučimské seniorské studenty čeká prázdninový odpočinek, strávený většinou prací na zahrádkách svých chalup a koncem září začínají znovu. Na zimní semestr dalšího cyklu si vybrali téma „Lidské zdraví“.
____________________________________________
Devátý a desátý semestr 2015/16
Když jsme byli v té historii, vrátili jsme se z Itálie do Čech a vybrali si pro zimní semestr téma „Barokní architektura v Čechách“. Zde je osnova:
Přednášky představují nejvýznamnější osobnosti barokní architektury, jejichž realizace si můžeme prohlédnou v Čechách. Po úvodním představení barokního slohu, jeho stylů a nejznámějších zástupců se budou přednášky postupně věnovat dílům Carla Luraga, Jeana Baptisty Matheye, Jan Blažeje – Santiniho a Kryštofa a Kiliána Ignáce Dientzenhoferových.
- Barokní architektura 17. a 18. století v Čechách: vývoj, osobnosti, styly;
- Carlo Lurago a přísný styl raného baroka;
- Jean Baptiste Mathey a římský barokní klasicismus;
- Kryštof Dientzenhofer a skupina radikálních staveb kolem r. 1700;
- Jan Blažej Santini-Aichel a fenomén barokní gotiky;
- Kilián Ignác Dientzenhofer a bravurní variace pozdního baroka;
Virtuálně jsme se podívali do různých míst Česka na zajímavé stavby a dozvěděli se zase něco z jiného soudku a kdyby tohle téma mělo pokračování, určitě bychom neváhali. A oslavili jsme konec roku, přivítali nový a v únoru jsme začali hledat své předky – „Genealogie – hledáme své předky“, tak se jmenovalo nové téma. I tady jsme se dozvěděli hodně o rodokmenech jejich vytváření a zapisování, o pátrání v archivech a hodně z nás se alespoň pokusilo zabrousit do historie své rodiny. Asi nejdál to dotáhla Zdenka Wiesnerová, která později uspořádala rodinnou sešlost svých příbuzných.
Na jaře už skončila Emilka Honková a Věra Panošová, takže nás studovalo 13.
Na závěrečný seminář jsme se vypravili 17. května do Borovan v jižních Čechách a byl to jeden z nejhezčích výletů. Ty semináře zajišťuje většinou garant studia v místě, což bývá buď obec nebo městský úřad, o program se starají členové místního konzultačního střediska. V Borovanech se začínalo po desáté, předaly se pamětní listy, což je proces pokaždé stejný, moderátor vyvolá konkrétní konzultační středisko, všichni jeho členové se postaví a představí se tak všem ostatním. Tady jsme byli hádám nejvzdálenější. Místní nás podarovali také zvonečky z chráněné dílny na zámku, knihou a městě, pohlednicemi… nešetřili na nás. Po obědě byly na programu komentované prohlídky utěšeného městečka, které se jmenuje podle borůvek, následovala prohlídka zámku a Augustiniánského kláštera. Bylo sice chladnější počasí, ale město (4 100 obyvatel) na nás udělalo ten nejlepší dojem.
Galerie z návštěvy je zde.
____________________________________________
Sedmý a osmý semestr 2014/15
Po promoci na jaře bychom se mohli honosit titulem Bc (bakalář) před svým jménem, bohužel při tomto způsobu studia to nelze. Museli bychom studovat poněkud jinak - intenzivnějí, soustavněji a zkoušky by taky nebyly jen formou testů... tuhle možnost už jsme holt propásli a tak jsme se 2. října 2014 s chutí pustili do dalšího tématu i tím bylo "Umění ranné renezance v Itálii". Bylo nás zase o jednu více, přihlásila se Jarmila Vávrová. Skončili jsme počátkem prosince, na závěrečný seminář jsme nejeli, protože všechny byly poněkud z ruky a navíc - tyto semináře se konají v lednu či v únoru, kdy je počasí buď zimní se sněhem a mrazem, anebo blátivé s deštěm a jezdit na výlety nemá moc význam. Pamětní listy nám z univerzity poslali a my jsme si je rozdělili na závěrečném posezení, které máme v naší učebně od začátku po každém semestru. Školní lavice přestavíme na dlouhou tabuli, občerstvení připraví vždy jiná dvojice a je lhostejno, jestli chlebíčky nakoupí či udělá... každý zaplatí 50 korun, začínáme tradičně ve čtvrtek ve čtyři odpoledne, pozveme starostku Janu Dirriglovou a místostrarostu Říšu Honku, proneseme přípitek, spolu se starostkou předáme jednomu každému pamětní listy, rukou potřepeme a potom už se jí, popíjí, povídá a podle nálady někdy až do osmi večer. Řekneme si všechno, na co v průběhu školy není čas a těšíme se, až zase zazvoní imaginární zvonek.
Letní semestr jsme probrali "Potraviny a spotřebitel", kde jsme se dozvěděli plno užitečných informací na dané téma. Závěrečný seminář byl tentokrát v Boru u Tachova na zámku a tam jsme jeli rádi a taky se nám tam líbilo.
Velká galerie je zde, na jejím začátku je moje tzv. děkovná řeč. To vedení naší fakulty vyzve pokaždé jiné konzultační středisko, aby někdo - většinou tutor (tak se časem změnil název pověřeného lektora) pronesl řeč, kde bude chválit, jak to všechno bylo krásný a vynikající... nemám takové oslavné řeči rád a tak jsem využil prostoru, jenž jsem dostal a sálu jsem povyprávěl... no, ostatně si to přečtěte sami zde.
Pátý a šestý semestr 2013/14
Zimní semestr jsme začali sérií šesti přednášek na téma "Kouzelná geometrie"a jakkoliv jsme měli obavy, že budeme muset složitě dolovat z hloubi paměti zbytky matematiky, nebylo tomu tak. Tady je stručný popis toho, co jsme se učili: "Příroda byla nejen životním prostředím našich prapředků poskytující stravu a úkryt, ale rovněž pramenem zkušeností a inspirací, z nichž se rodily technické znalosti, estetické cítění, prvopočátky vědeckého myšlení i první geometrické poznatky" a zase to bylo zajímavé. A vzhledem k tomu, že závěrečný seminář zimního semestru se konal 21. ledna 2014 v nedaleké Kolovči, rozhodli jsme se prezentovat tam Loučim svojí účastí. O dopravu jsme se starat nemuseli, obec nám přispěla na mikrobus firmy TURBUS Domažlice a od té doby jsme jej využívali na všechny cesty.
Po skončení programu v kulturním domě jsme si vybrali možnosti podívat se na exkurzi do místní kartáčovny a bylo to zajímavé! Jako suvenýr jsme dostali malinké kartáče, jejich zpola ruční výrobu jsme sledovali. Zde je článek v Domažlickém deníku:
Závěrečný seminář Univerzity 3. věku byl v lednu v Kolovči
Koloveč – celkem 250 studentů Virtuální univerzity 3. věku včetně hostů zaplnilo v úterý 21. ledna sál místního kulturního domu do posledního místečka. Zemědělská univerzita Praha, která je garantem projektu pro celé Česko, zde upořádala závěrečný seminář na ukončení 11. zimního semestru. Na předávání pamětních listů přijeli účastníci studia z konzultačních středisek prakticky všech okresů Plzeňského kraje a několik zástupců i kraje sousedního – Jihočeského.
Uspořádání akce se stalo záležitostí celého vedení městyse a základní školy, z jejíchž žáků se nejprve představily do slušivých červených šatek oděné mažoretky, které vystřídala dvojice tanečníků – žákyně 7. třídy Aneta Hajznerová a o rok mladší Martin Šperl. Ti si podmanili obecenstvo výkonem, za který by se nemuseli stydět ani účastníci Star Dance v televizi. Kulturní program zakončil pěvecký sbor školy Mlejnek pod vedením Marie Mlnaříkové, který – jen pro zajímavost – působí při škole již od roku 1978 za vedení stále stejné sbormistrové.
Ještě před přádáváním pamětních listů řekl starosta Kolovče Václav Pergl: „Jsme rádi za nabídku uspořádat u nás závěrečný seminář vzdělávacího systému seniorů, do něhož jsme se zapojili před dvěma lety. Náš městys leží poněkud stranou hlavních dopravních tepen a jsme tak ušetřeni velkému dopravnímu ruchu. Zároveň mají ale lidé celkem blízko na nákupy a to možná je důvod, proč je o bydlení u nás zájem hlavně mezi střední generací.“
Organizace celé akce i moderování dopoledne se ujala vedoucí konzultačního střediska VU3V Koloveč Jana Bartáková, která se za vydatné pomoci svých sedmi seniorských studentů zajistila nejen občerstvení, ale také přípravu sálu i programu.
Ačkoliv počasí bylo víc pošmourné než zimní, vypadali všichni skutečně spokojeně a tak se odpoledne rozjeli do svých domovů, aby v únoru pokračovali v dalším studiu.
Fotogalerie včetně popisu je zde.
____________________________________________
Na jaře jsme zabrousili do historie a umění a probrali jsme "Život a dílo Michelangela Buonarroti". Zde je osnova přednášek:
- Umělcovo mládí, školení a rané dílo
- Nejslavnější socha na světě a sochařovo dílo po roce 1500
- Náhrobek papeže Julia II. della Rovere
- Malby v Sixtínské kapli
- Nová sakristie
- Sochařovo pozdní dílo a křesťanská reformace
Po absolvování Buonarotiho nás čekala promoce v aule České zemědělské univerzity v Praze Suchdole, poněvadž jsme měli za sebou celkem šest semestrů kromě vstupní astronomie, která se nepočítá. Možná jsem to nezmínil, ale každý kurz si platíme částkou 300,- korun. Testy, o nichž jsme se zmínil, si doma děláme podle tzv. sylabusů, což je zápis toho, co přednášející říká na videu.
Všechno podstatné o našem studiu je řečeno v povídání ke galerii naší cesty a promoce, další galerie z odpoledního programu je zde. Vybrali jsme si plavbu na lodi Labe po Vltavě a i když nám počasí příliš nepřálo, byl to pěkný zážitek. Na cestu do Prahy nám obecní úřad přispěl na mikrobus, za což jsme vřele poděkovali.
____________________________________________
Třetí a čtvrtý semestr 2012/13
Jak bylo zmíněno v článku, začali jsme na podzim 2012 studovat téma "Čínská medicína v naší zahrádce", když už jsme byli u toho pěstování. V šesti zajímavých přednáškách jsme se dozvěděli nejen o léčivých účincích různých bylin, ale taky o jejich pěstování v našich podmínkách a byl tady konec roku. Poslední den prosince je nejzažší termín pro vyplnění a odeslání závěrečného testu, což zvládli všichni. Na závěrečný seminář v lednu jsme nejeli a v únoru jsme začali další téma - "Dějiny oděvní kultury".
Podle názvu jednotlivých přednášek si můžete udělat obrázek, o čem to všechn bylo.
1. Cestou pravěkého lovce až k úpatí pyramid (pravěk, Mezopotámie, Egypt)
2. Počátky klasické evropské kultury (Kréta, Mykény, Řecko)
3. Všechny cesty vedou k Římu (Oděv Etrusků a Římanů)
4. Cesty byzantské a křesťanské středověké kultury
5. Ve stínu lomeného oblouku
6. Oděv evropské renesance
Byl to exkurz nejen do historie odívání, ale do historie jako takové a pan inženýr Petr Tylínek přednášel vskutku skvěle. Bavilo nás to.
Závěrečný seminář celého akademického roku 2012 - 13 byl 23.květn 2013 v Horažďovicích a opět byl plný sál. Vystoupily děti ze školy, převzal jsem pamětní listy a vyrazili jsme na prohlídku města. Na galerii obrázků se můžete podívat zde.
Na obrázku jsou zleva: Luděk Friebel, Emilka Honková, Jana Znamenáčková, Marie Friebelová, Jana Siková, Zdeněk Huspek, Božena Khinová, Helena Vávrová, Pepa Halada, Laděna Kozáková a Věra Panošová.
Jako každý rok napsal jsem do DD krátký článek:
Zimní semestr Virtuální univerzity třetího věku zakončili loučimští v Horažďovicích
Dvanáct seniorských studentů VU3V konzultačního střediska Loučim se ve čtvrtek 23. května zúčastnilo ve velkém sále kulturního domu v Horažďovicích závěrečního semináře po skončení zimního semestru (v Loučimi s názvem „Dějiny oděvní kultury“), na němž pověření lektoři obdrželi pro své studenty pamětní listy. Ty kromě zástupkyně provozně ekonomické fakulty České zemědělské univerzity (garanta projektu VU3V) Kláry Nehodové předával také poslanec parlamentu Karel Šidlo, starosta Horažďovic Karel Zrůbek a senátor Jan Látka. Semináře se zúčastnilo téměř 300 seniorů z dvaceti konzultačních středisek a pořadatelé připravili kromě občerstvení také krátký kulturní program – několik písniček Jiřího Schelingera zazpíval pěvecký sbor místní základní školy, žáci střední odborné školy oboru gastronomie pak předvedli své umění v míchání nápojů.
Pěvecké umění místních žáků ocenila Marie Friebelová, která celý život strávila za katedrou základní školy: „Měli to pěkně sezpívané a moc se mi to líbilo.“
Návštěvu centra prácheňského kraje zakončili Loučimští seniorští studenti posezením v cukrárně na náměstí.
____________________________________________
Začátky našeho studování... v seniorském věku
Přednášky prvního semestru (povinné téma Astronomie) jsme sledovali s knihovně, potom jsme se přestěhovali do hasičské klubovny, kam nám OÚ pořídil dataprojektor, zavěšený na stropě. Následující obrázky jsou ze zimního semestru 2011/12, téma "Etika jako východisko z krize společnosti". Filozofie to byla...
Přednášky jsou natočené na video, to je přístupné na portálu České zemědělské univerzity v Praze a v klubovně si jej pouštíme z počítače přes dataprojektor.
Letní semestr, jenž běží od února do dubna (výuka probíhá jednou za 14 dní vždy ve čtvrtek od 16 do 18 hodin) jsme měli téma zajímavější - "Pěstování a využití jedlých a léčivých hub". Podle návodu z přednášek jsme se pokusili pěstovat žampiony. A podařilo se.
Sadba v bedničce... ...a na talíři.
Po skončení semestru, což obnáší 25 otázek individuálního závěrečného testu doma, následuje závěrečný seminář pro větší počet konzultačních středisek (tak se jmenujeme). V roce 2012 to bylo v polovině května v Chanovicích. Nastartovali jsme auta a vyrazili. V sále kulturního domu bylo téměř 300 lidí a jak to probíhalo popisuje článek pro DD:
Seniorští studenti si byli pro pamětní listy
Loučim – Jak se pěstuje hlíva ústřičná a co je šitaké anebo housenice čínská ví po absolvování zimního semestru Virtuální univerzity třetího věku všech 14 loučimských studentů seniorského věku, z nichž 12 se v polovině měsíce zúčastnilo závěrečného semináře v Chanovicích nedaleko Horažďovic.
Univerzitu třetího věku má organizačně na starosti Česká zemědělská univerzita v Praze a z oblasti jihozápadních Čech si pro pamětní listy přijelo celkem 217 seniorů z devatenácti konzultačních středisek. Domažlický okres reprezentovali loučimští, v letošním roce zahájili tento způsob výuky také v Zahořanech. Pokud jde o čísla – v Plzeňském kraji tímto způsobem studují senioři ve 24ti střediscích, což ze všech krajů nejvíc!
Desky s pamětními listy převzali pověření lektoři středisek a kromě zástupců ČZU jim potřásl rukou a poblahopřál také poslanec parlamentu Jan Látka. A protože v Loučimi neberou výuku jen jako rozšíření svých obzorů, ale také jako příležitost setkávat se a někam se podívat, prohlédli si po skončení oficiální části i chanovické zajímavosti – zámek se sbírkami historického zemědělského nářadí a náčiní, skanzen roubených chalup a někteří zdolali i 136 schodů 31 metrů vysoké rozhledny, odkud je krásný výhled nejen na Prácheňsko, ale i na šumavské vrcholy.
„Takové výlety mají jsou vždycky přínosem,“ zhodnotil den, zakončený v cukrárně na horažďovickém náměstí Ludvík Friebel, který je ve svých 69 letech spolu s Emilií Honkovou nejstarším účastníkem studia, „člověk se podívá do míst, kam by možná sám ani nejel…“
Čtvrtý semestr studia zahájí v Loučimi letos v říjnu a jako téma si vybrali „Čínská medicína v naší zahrádce“.
Studenti VU3V Loučim na nádvoří chanovického zámku. Zleva: Zdeněk Huspek, Ladislava Kazáková, Věra Panošová, Jana Siková, Helena Vávrová, Vlasta Francová, Jana Znamenáčková, Zdenka Wiesnerová, Josef Halada, Emília Honková a Marie a Ludvík Friebelovi.
____________________________________________
Univerzitu třetího věku jsme začali studovat v roce 2011
Skupina zájemců o studium virtuální univerzity 3 věku se dala dohromady z iniciativy starostky Jany Dirriglové, která v té době působila v MAS Pošumaví se sídlem v Klatovech. Tam spustili projekt dálkového vzdělávání seniorů o nějaký čas dříve.
My jsme 22. února 2011 roku vyrazili do Bolešin, kde jsme se obeznámili s tím, co nás vlastně čeká. Více v článku pro Domažlický deník:
Loučimští senioři studují na univerzitě
Loučim – První třídu základní školy v Bolešinech u Klatov zaplnila v úterý odpoledne třicítka občanů seniorského věku (z toho celá polovina z Loučimi), aby absolvovala první přednášku pilotního semestru Virtuální univerzity třetího věku na téma Astronomie.
Místem první přednášky se Bolešiny staly z pragmatického dův
odu. Seznámit se nejen s novými studenty, ale i s kontaktními osobami nových konzultačních středisek, zahájit a předvést způsob virtuálních přednášek a samozřejmě odpovědět na řadu všetečných otázek přijela manažerka projektu Klára Nehodová z provozně ekonomické fakulty České zemědělské univerzity v Praze. V Bolešinech se tak sešla 3 nová konzultační střediska – místní, obce Loučim a Zavlekov.
Kurzy VU3V jsou součástí studijního programu „Svět okolo nás“ a zahrnují skupinové přednášky, samostatnou práci, komunikaci s lektorem a další aktivity a jsou přístupné všude, kde je dostupný internet. Díky možnosti rychle se rozvíjejících informačních a komunikačních technologií se tak jako v jiných zemích dostává seniorské vzdělávání i do tak malých obcí, jako je Loučim.
Je trochu paradoxem, že právě loučimští s několikanásobně menším počtem obyvatel účastněných obcí získali pro virtu
ální univerzitní studium nejvíc zájemců. Přednášky jsou připraveny jednotlivými univerzitami (například pro úvodní semestr „Astronomie“ je garantem Univerzita Karlova, Fakulta matematicko-fyzikální), nahrané na video a přístupné na internetu. Ke shlédnutí jednotlivých přednášek se účastníci scházejí v již zmíněném konzultačním středisku, kde shlédnou video pomocí dataprojektoru. Po přednášce následuje diskuse a společné vyplnění testu.
Každý přihlášený senior pak dostane přístupová hesla k jednotlivým přednáškám, které si je může v klidu domova znovu pustit na svém počítači. Pamatováno je i na studenty, kteří nemají každodenní přístup v PC – přednášky je možno vytisknout na jakékoliv tiskárně.
„Přednášky budeme pořádat v knihovně obecního úřadu,“ řekla starostka Loučimi Jana Dirriglová, „už jsme obstarali dataprojektor, v knihovně je i veřejný internet, takže po technické stránce by neměl být žádný problém.“
Loučimští také dostanou možnost sejít se i monitoru počítače i mimo oficiální termín přednášek.
„Můžeme si domluvit den i hodinu a nemusí to být zrovna v otevírací době otevírací knihovny,“ nabídla možnost shlédnutí přednášek knihovnice Věra Panošová.
Loučim se tak zařadila mezi 13 míst v Plzeňském kraji, kde senioři mohou bez dojíždění studovat Univerzitu třetího věku.
Pilotní kurz "Astronomie" absolvovali v Loučimi Marie Fichtlová, Vlasta Francová, Antonín Franc, Ludvík Friebel, Marie Friebelová, Josef Halada (loučimský rodák, dojíždí ze Srbic kousek od Kolovče), Emilie Honková, Zdeněk Huspek (pověřený lektor), Ladislava Kozáková, Věra Panošová, Milada Siková (rodačka, dojíždí z Mezholez), Jana Siková, Helena Vávrová, Zdenka Wiesnerová a Jana Znamenáčková (rodačka, dojíždí z Domažlic).
____________________________________________
