Obsah
Rozhovor se zvonařem Michalem Votrubou z Myslkovic připravil Z. Huspek
Obec Myslkovice se nachází asi 16 km jihovýchodně od Tábora a 5 km severovýchodně od města Soběslav. Žije zde 399 obyvatel a právě tady má letos (2019) třicetiletý zvonař svoji dílnu. Studoval v Brně strojní průmyslovku a potom v Písku restaurování kovů, protože staré zvony se hodně restaurují.
Řekněte nám něco o novém loučimském zvonu.
„Samotný zvon váží 411 kg, včetně závěsu má 509 kg a když se do něho dá srdce, to váží 23 kg, takže celkem dohromady je to 540 kg. Srdce se umístí až po vytažení zvonu, protože jinak by překáželo. Jak dlouho jste dělali váš zvon? Formu jsme začali dělat počátkem ledna, odlili jsme ho 1. května, za 4 dny nato jsme formu vykopali, abysme zjistili, jak zvon dopadl a dopadl dobře, takže je tady. Potom nějakou dobu stál v dílně, nebyl čas se mu věnovat a před třemi týdny jsem na něm začal dělat a dokončil ho.“
Kdy je práce hotová?
„Práce je dokončená, když se zvon vytáhne na věž a zavěsí se do něho srdce. A dokončovací práce? Zvon se po odlití musí vyčistit, obrousit, vyleštit, musí se udělat kování a veškeré technické příslušenství a potom je zvonová soustava hotová a zbývá montáž.
Dokončovacích prací, to děláme několik dní tady u vás, se zúčastňujeme u každého našeho zvonu, ještě se nestalo, že bych tam nebyl. Příští sobotu děláme zvon v Českém Krumlově, v neděli Radvanově u Mladé Vožice, na památku pana kardinála Berana, byl tam internovaný, tak mu na památku nechali udělat zvon.“
Jak velký je náš zvon?
„Ten patří mezi větší zvony, jeho cena se pohybuje kolem 450 tisíc a protože laděním je v první oktávě, má tón B1. Ve vaší věži je starý zvon Martin, který má ladění C2 a my jsme k němu museli udělat B1, aby spolu ladily a vytvořily souhru. Tónování není nahodilé, tak to není, to je jasně daný, takže i kdybyste chtěli větší nebo menší, tak to nejde, protože tenhle tam pasuje.“
Má zvonař, jichž jsou v Česku jen čtyři, hodně práce a co všechno musí ovládat?
„Během roku mám rozděláno v průměru 6 – 10 zvonů. A co všechno musí dobrý zvonař ovládat? Říká se, že zvonařství je devatero řemesel. Musíte umět slévačinu, kovařinu, tesařinu, truhlařinu, modelařinu… něco dělám sám, na něco si najímám spolupracovníky, mám tedy elektrikáře, tesaře, sochaře a kolegy, kteří mi pomůžou, takže to není jen moje záležitost. Většinu prací dělám doma, kováře mám ve Vyškově, ten kove srdce, to jsou vždycky výkovky, takže on dodá srdce a doma se to zkompletuje jako jeden kus a potom už to jede na místo. Dneska je tady se mnou Miroslav Voráček, ten má na starosti elektromontáž a jeho zapojení.
Zvon se jmenuje Panna Maria Loučimská, jiné jméno nemá, farníci si ho posléze můžou pojmenovat… Je to pěkná práce, když ho pověsíme někde, kde od války nebyl, lidi si na něho vybrali prostředky a potom za vámi přijdou chlapi třeba kolem sedmdesátky a říkají – my jsme dojatý, my jsme dokázali, co nám tady chybělo 70 let a teď se nám to povedlo. Oni jsou šťastný a to si říkám – jestli kvůli tomuhle to mám dělat, tak to dělat budu.“
Děkuji za rozhovor.
