Obsah
Pověst o stavbě kostela podle Hany Štěpánkové
KERAK STAVĚLI OBŘÍ V LOUČIMĚ KOSTEL
podle Hany Štěpánkové
V Loučimě stojí staryj kostel. Stavěli ho obří. Bul to táta s mámou, syn ha cera. Vostávali v houdolí pod židovských břítovem, haby se mohli pořádně natáhnout, hdyž si lehli. Tám míli místa dost ha bula to pro ně jako postel. Pod hlavu míli kopeček zrovna pod židovským břítovem ha nohy míli v dolíku, co je dnes most k Lipkovu. Buli to pořádný ha hodný lidi. Pomahali, hde viděli, že to jenom tak snadno nejde. Haby tu vostála po nich ňáká pomátka, postavili na nejpěknějším kopci túze pěknyj kostel.
Máma ha dcera nosily v zástěrach kamení, syn ha táta stavěli. Šlo jim to dobře vod ruky, buli to fortelný lidi. Posbírali tu šecko zbytečný kamení, Černá skála jim bula túze dobrá, tam míli to větší na základy. Hdyž buli hotovi, dali si jenom stoličku pod nohy, haby mohli dát kříž na věž. Tak buli velký. Hudělali morcky pěknyj kostel, že takuvyj nebul v celým vůkolku. Postavili ho na kopci, vydkyd je vidět daleko haž do Babor. Slunce svítí celyj den na kostel ha hdyž zvoní na věži, je to slyšet haž někam ke Klatovam. Do Loučima chodili lidi z daleka do kostela, protože tenkrat bul kostel nejblíž jenom v Klatovech, na Brůdku hu svatýho Václava ha v Domažlicích. Tenkrat se eště vesnička pod kostelem Loučim nemenovala. To haž vodcházeli obři, hdyž huž každýmu pomohli ha kostel postavili, rozloučili se se všema vosadníky ha proto se menuje vesnice Loučim. Toceví, takuvý lidi hodný ha pořádný šli šichní vyprovodit. Obří šli někam ke Klatovam. V první vesnici za Loučimem, kam přišli, políbili obří šecky Loučimský ha tak se vod tich čás menuje ta vesnice Libkov. Voni některý lidi říkají, že se menuje Lipkov vod toho, že tu byjvalo lip jako smrčim v lese, hale tůto říkají tepřiva, co předělávají mena některyjm vosadam.
Tak máme túze pěknou památku na obry, hdyž tu hu nás vostávali.
Zdroj: Hana Štěpánková „Zkazky lidu na Kdyňsku a Domažlicku“ s obr. V. Malého.Vydáno v Praze 1931
