Kostel v datech

Loučim

Obsah

Loučim
Kostel Narození Panny Marie
Kaple svaté Kateřiny
Zajímavosti
Kněží působící v Loučimi

Farnost: Kdyně (farnost do roku 2005: Loučim)

V roce 1890 bylo v Loučimě 56 domů (341 Čechů), v roce 2001 zde žilo 124 obyvatel v 54 domech (Chodsko 2003; Ottova encyklopedie a sčítání obyvatel, ČSÚ).

Německý název: Lautschim.

                          Kostel Narození Panny Marie

 Kostel v roce 2005

Obec se připomíná ve 14. st. Plebanií se stala r. 1357. Matriky jsou vedeny od 
r. 1686.

Farní a poutní kostel Narození Panny Marie v Loučimě, který se vypíná v západní části vsi, je z 1. poloviny 14. století. Podle historického a stavebního průzkumu se předpokládá výstavba kostela v letech 1325–1350. Stavba je vyvinutá jako tzv. zkrácená dvoulodní (švábská) gotika XIV. století s jediným středním pilířem. Jde o solidní práci kamenickou, která řadí kostel k lepším vesnickým stavbám tohoto typu.

Stavivo je lomový kámen, nároží a opěráky jsou osazeny kvádry. Od roku 1357 se kostel uvádí jako poutní kostel „dolních“ Chodů a stává se součástí pohraniční linie s dalšími dvěma poutními místy, Kájovem v jižních Čechách a Chlumem sv. Máří na Sokolovsku.

Mohutná kostelní věž byla patrně přistavěna až v nejpozdější gotice 16. století. Původní podobu střechy věže, kterou v roce 1843 strhla vichřice, neznáme. Kostel byl dále upraven v letech 1760–1770 (KDČB).

Kostel na konci 19. století                       

Do prozatímně vystavěné střechy věže 5. října 1905 uhodil blesk a zapálil ji. Při požáru shořela střecha na věži i na kostele, vnitřní zařízení věže bylo zničeno až do základu, staré zvony spadly a rozbily se. Také varhany na kůru byly značně poškozeny. Vnitřek kostela byl od požáru uchráněn. Oprava kostela byla provedena od dubna do listopadu roku 1908.

Oprava věže v roce1908 po požáru r. 1905                   

Byly pořízeny tři nové zvony o hmotnosti 13 q, které ulil zvonař Herold v Chomutově a také věžní hodiny, které vyrobil J. Štefek, hodinář z Újezda u Domažlic.
Pro válečné účely byly v pátek 17. listopadu 1916 ve 13.30 sňaty dva kostelní zvony. Předtím bylo na ně zvoněno a jejich hlahol se nesl široko daleko a všem farníkům i vzdáleným vískám oznamoval rozloučení.

30. 3. 1942 byly znovu odebrány ze zdejšího chrámu Páně dva zvony. Byl sejmut jeden velký zvon „Maria“, který byl po první světové válce ze sbírek rodáků a osadníků z Ameriky i zdejších věřících zhotoven v Chomutově. Vážil 4q.
Stavebně je kostel blízký nedalekému kostelu v Úboči. Loď nás uvnitř upoutá půvabnou klenbou, zvýrazněnou pískovcovými žebry klínového vyžlabaného profilu. Žebra se svažují z volných středů polygonálních do osmibokého uprostřed lodi vztyčeného pilíře s nízkou patkou (plintus). V západní polovici lodi je pravidelná křížová klenba.
Šíři západní stěny vyplňuje dřevěný kůr s varhanami. Vítězným obloukem podmíněná kombinace klenby křížové s klenbou hvězdicovou je v polovici východní. Do presbytáře se otvírá lomený triumfální oblouk. V oblouku stojí za pozornost ve věnci zavěšená barokní socha Panny Marie Růžencové (renovována v březnu 1990). Na pažení oblouku je dobře řezaný krucifix z počátku 18. století. V podlaze lodi je zasazeno několik zcela sešlapaných náhrobků. Dle tradice jsou zde pochováni šlechtici, kteří na kostel dlouhou dobu dobrovolně přispívali. 

                                              Kostel v roce 1942 - odebrání zvonů pro válečné účely                                                       
Dva závěrové svorníky gotické klenby presbyteria jsou zdobené vytesaným plastickým beránkem s křížem a pětilistou růžici. V loučimském chrámu se původní gotické vybavení nezachovalo. Vnitřní zařízení kostela pochází většinou z období barokizace (1760–1770) pravděpodobně od lidových řezbářů z Klatovska. Zasvěcení (patrocinium) tohoto chrámu zachycuje stříbrný reliéf s paprsky umístěný na vrcholu hlavního oltáře nad baldachýnem. Uprostřed retabula oltáře se nachází dřevěná socha piety Bolestné Matky Boží s Kristem na klíně, hrubá řezba ze 16. století. Dřevěné barokní sochy po levé straně jsou sv. Petr, sv. Václav, vpravo pak sv. Pavel a sv. Vít.

Původní gotická klenba je také v sakristii. Tam se dochovalo malé gotické okno s jednoduchou kružbou (nalezeno při opravě r. 1944) a stará gotická žulová osmiboká křtitelnice.

Oba postranní oltáře v barokovém provedení jsou též dřevěné a podobají se hlavnímu. Zvláštní pozornost zasluhuje tzv. „Černá madona“ s mečem v hlavě umístěná na levém oltáři. Jde o repliku známé gotické sošky Panny Marie Loučimské – dnes umístěné v Bavorsku (Neukirchen b. Hl. Blut). Renovována byla r. 1911 a 1997. Nechal ji zhotovit r. 1763 loučimský farář Ferdinand Gerl.

Stavební úpravy kostela byly prováděny v letech 1760–1770 za P. Ferdinanda Gerla (výměna gotických oken s kružbami za tabulková barokní, zvýšení věže, úpravy podlah, proražení dvou postranních vchodů – na sever a jih).

Další rekonstrukční práce byly prováděny při opravě roku 1908.

S opravou interiéru kostela (a také střechy) se započalo koncem září r. 1944. Nejprve se v sakristii při otloukání omítky přišlo na zazděné gotické okno menších rozměrů. Potom následovaly práce v oltářní (presbyterní) kopuli, kde se při odklepávání omítky přišlo na původní hvězdicové malby mezi žebry klenby, které byly obnoveny v původním provedení. Později se pracovalo v chrámové lodi. Náklady na tyto opravy byly hrazeny ze sbírek, vybráno bylo na 300.000,- korun, což v té době nebylo příliš mnoho. Současně byla také zřízena elektroinstalace a uskutečněna oprava varhan. 8. září 1945 byly dokončeny veškeré opravy.

Své původní gotické podobě byl kostel vrácen při generální opravě v letech 1968–1972 paterem Václavem Cyrilem Kaňákem CFSsS. Byla opravena střecha nad lodí, nově provedena krytina báně z měděného plechu, zhotoveny nové omítky zdí zevnitř i zvenčí, osazena nová novogotická okna se skly zalitými olovem. Adaptace tvaru oken spočívala v opětném vysekání zdiva do tvaru klenutého oblouku a v presbyteriu prodloužením ve spodní části. Z vnitřního zařízení pochází z téže doby nové lavice, ambon, sedadla a moderní křížová cesta, kterou zhotovil neznámý pražský umělec. Byla též provedena nová elektroinstalace.

Roku 1987 byl zvon napojen na elektrické zvonění. V roce 1992 byly zapojeny spínací časové hodiny, na něž je zvonění připojeno.

Z vlastních zdrojů farnosti a svépomocí byl kostel v 90. letech 20. století opraven během působení P. Miroslava Kratochvíla.

1. a 2. února 1993 se provádělo zvýšení podlahy v presbyteriu z liturgických důvodů.

Na jaře v březnu 1996 se započalo s generální opravou věže kostela. Nejprve bylo nutné postavit lešení až k vrcholu věže, což se dělo většinou o sobotách. Již v dubnu se ze střechy věže sundavala průvodní krytina (eternit), která se po vědrech spouštěla dolů. Po některých nutných opravách krovu střechy začala firma z Horšovského Týna pokrývat střechu měděným plechem. Též byl zrestaurován kříž na vrcholu věže a do makovice byla uložena pamětní listina. Následně byla obílena fasáda. V srpnu téhož roku se též odvodňovalo věžní zdivo a započalo se s oklepáváním omítek uvnitř věže i samotného kostela až do výše 2 metrů.

Dne 30. 6. 1996 byl na věž přimontován restaurovaný ciferník původních hodin. 18. 7. 1996 pak byly hodiny zapojeny a v srpnu 1997 dodatečně domontován malý zvon – cimbál, který pro poruchové bití celých hodin nechal vyrobit obecní úřad.

Roku 1997 do poloviny března byly nejprve dávány mříže do oken lodi i presbyteria. V dubnu se začalo s nahazováním omítek zevnitř kostela. Několik opracovaných kamenů, které původně zdobily západní průčelí a portál původního gotického portálu do kostela. Ostění vstupu do sakristie a ostění gotického sanktuária, které byly skryty pod několikavrstevnou omítkou, zůstaly při těchto pracích neomítnuty. Na jaře 1997 pak bylo postaveno lešení, aby se sundala původní krytina a uvolnila místo pro nové tašky. V létě byl kostel obílen a na podzim se započalo s kopáním odvodnění kolem lodi kostela.

Kaple svaté Kateřiny

V souvislosti s loučimským kostelem je uváděna kaple svaté Kateřiny. Dnes se všeobecně soudí, že po levé straně presbyteria umístěná sakristie je onou vystavěnou kaplí. Podle stavebního rozboru byla vystavěna společně s kostelem. Historické prameny však kladou výstavbu kaple až do r. 1404, a lokalizují ji ke zdi, která obklopovala hřbitov. V souvislosti s touto zmínkou zaujme stará pětiboká, polygonem uzavřená márnice, vystavěná v severovýchodním nároží hřbitovní zdi. Tato stavba je výrazně zanesena na starých plánech vsi a svým ztvárněním připomíná letité stavby vesnických kaplí. Přesvědčivější důkazy, které by však dokazovaly, že kaple sv. Kateřiny slouží dnes jako márnice nebo že nynější gotická sakristie byla vysvěcena jako kaple sv. Kateřiny, však chybějí. Možnosti povrchového průzkumu jsou omezené a nedovolují vyslovit jednoznačné závěry.

                                                 ****************************

Žehnání nového zvonu

V neděli 8. září 2019 odpoledne se v 16 hodin poprvé rozezněl nový zvon na věži kostela Narození Panny Marie. Jeho požehnání přihlíželo 300 nejen věřících a ještě o padesát víc se přišlo občerstvit po skončení akce do společenských stanů na hřišti.

Historie zvonů loučimského kostela je pohnutá. V roce 1905 uhodil 5. října do střechy blesk, shořela střecha věže i kostela, staré zvony spadly a rozbily se. U zvonaře Herolda z Chomutova byly pořízeny tři zvony nové o celkové hmotnosti 13q. V listopadu 1916 byly dva z nich sňaty pro válečné účely – posloužily jako materiál na děla. Zůstal zvon z roku 1908 jménem Martin. Po první válce byl v roce 1926 ze sbírek rodáků a osadníků z Ameriky i zdejších věřících ulit opět v Chomutově nový,  4q těžký zvon, který dostal jméno Marie. Třetí zvon byl malý a sloužil jako umíráček, ten byl ulitý v Klatovech už v roce 1905. V březnu 1942 Martin na věži opět osaměl, když za velké účasti truchlícího lidu byly sňaty oba posledně jmenované zvony – pro válečné účely, jak jinak.

Několikaleté úsilí loučimského faráře Mons. Miroslava Kratochvíla přidat k Martinovi alespoň jednoho kolegu bylo po dlouhých 77 letech korunováno úspěchem, byť cesta od myšlenky k jejímu naplnění byla dlouhá. Na malém pódiu u nazdobeného zvonu tak mohl přivítat starostku obce Janu Dirriglovou, generálního vikáře plzeňské diecéze Jakuba Holíka a svého nástupce ve funkci Przemyslawa Ciupaka a taky představitele Nových Kostelů v Bavorsku včetně starosty Markuse Müllera a bývalých dvou starostů Egida Hofmanna a Josefa Berlingera jimž poděkoval za 330 kg mědi, kterou před dvěma lety na zvon věnovali. Přivítal též všechny přítomné, kteří přišli průvodem za zpěvu náboženských písní z místního hřiště.

„Žehnat nový zvon, to je událost, která se v některých farnostech ani neopakuje, protože mají zvony staré už několik století,“ řekl Kratochvíl na úvod.  „zvon… to není jen mrtvý kus kovu, říká se, že to je hudební nástroj, že má srdce, které ten kov rozezní, takže k nám hovoří a provází nás prakticky celým životem. Hned ráno, když se vzbudíme, volá nás k ranní modlitbě, v poledne, abysme se zastavili a vzpomenuli na Hospodina, provází nás, když uléháme ke spánku, volá nás k modlitbě, k bohoslužbám, provází novomanžele na jejich cestě, hlas zvonu nás provází i tehdy, když se loučíme s tímto světem. Zvon vnímáme jako něco, co k nám bytostně patří a co dokáže taky to naše srdce rozeznít a obrátit ho i k jiným horizontům, než jsou jen ty zde na zemi.“

 Po projevu loučimské starostky, která citovala z kroniky v úvodu článku zmíněnou pasáž o historii zvonů a hlavně poděkovala všem místním, kteří se na přípravách akce aktivně podíleli, došlo k hlavní části odpoledne, jíž bylo samotné žehnání. Toho se ujal generální vikář, zvon pokropil svěcenou vodou, zakouřil kadidlem a svěceným olejem udělal křížek. Potom hasiči, připravení u kliky rumpálu, zvon zvedli o několik centimetrů, aby mohl zaznít po úderu kladiva. Vystřídali se všichni, Kratochvíl, starostka, Ciupak, ti všichni klepli decentně, až přišel vysoký třicátník v modrákách a bacil kladivem pořádně! Věděl co dělá, byl to Michal Votruba z Myslkovic u Soběslavi, člověk, který zvon odlil a v neděli dokončil svojí práci jeho zavěšením do věže.

„Samotný zvon váží 411 kg, včetně závěsu má 509 kg a když se do něho dá srdce, je to dohromady 540 kg,“ řekl Votruba v krátkém rozhovoru, „formu jsme začali dělat počátkem ledna, odlili jsme ho 1. května, za 4 dny nato jsme formu vykopali, abysme zjistili, jak zvon dopadl a dopadl dobře, takže je tady. Zvon patří mezi větší, protože laděním je v první oktávě, má tón B1. Na vaší věži je zvon s laděním C2 a my jsme k němu museli udělat ten B1, aby spolu vytvořily souhru. Tónování není nahodilé, to je prostě daný, takže i kdybyste chtěli větší nebo menší, tak to nejde, protože tenhle tam pasuje.“

Zvon se jmenuje Panna Maria Loučimská, nahoře je nápis NA PAMÁTKU PŘENESENÍ MILOSTNÉ SOCHY P. MARIE LOUČIMSKÉ DO BAVORSKÉHO LESA, NYNĚJŠÍCH NOVÝCH KOSTELŮ, VĚNUJÍ FARNÍCI, dole pak ODLIL MICHAL VOTRUBA V MYSLKOVICÍCH   LOUČIM 1419-2019 KE CTI BLAHOSLAVENÉ P. MARIE A SV. MARTINA.

A co všechno musí dobrý zvonař ovládat?  „Říká se, že zvonařství je devatero řemesel. Musíte umět slévačinu, kovařinu, tesařinu, truhlařinu, modelařinu… něco dělám sám, na něco mám spolupracovníky – elektrikáře, tesaře, sochaře a kolegy, kteří mi pomůžou, takže to není jen moje záležitost. Většinu prací dělám doma, kováře mám ve Vyškově, ten vykove srdce, to jsou vždycky výkovky, doma se to zkompletujeme jako jeden kus a potom už to jede na místo,“ uzavřel Votruba a zatímco hasiči a případní další zájemci točili klikou (986x!) a zvon stoupal do připraveného okna ve výšce 20 metrů, zazpívalo improvizované pěvecké sdružení rodiny Dědinovy a Valentovy a bavorský sbor Hohenbogen-Chor.

Stejný počet řemesel jako zvonař ovládá také Kratochvíl, který několik dnů předem spolu se svým bratrem Martinem připravili pódium, svařili konstrukci rumpálu, ve věži pak provedli veškeré potřebné práce a když průvod procházel z hřiště přes nádvoří fary, mohli všichni obdivovat rustikální úpravy exteriéru – když vám loučimský farář podá ruku, není to stisk intelektuála, ale člověka práce v tom dobrém slova smyslu. Jeho kázání jsou kromě předepsaných částí ze života a dobře jim rozumí i ten, kdo kostel navštěvuje jen sporadicky…

Jestliže sobota byla plná mrholení a deště, v neděli dopoledne se ukázala modrá obloha a pršet začalo až  po čtvrté odpolední, ale to už si všichni po střechami vyzdobených stanů u stolů pokrytých bílými ubrusy pochutnávali na řízku se salátem, pivu, limonádě a kávě, k níž každý dostal kousek chodského koláče – to všechno díky sponzorským darům grátis. A taky díky obětavým loučimským hasičům, sokolům a představitelům obce! Upomínkou na slavný den bude každému i pamětní list s motivem kostela i zvonu.

Text článku v Domažlickém deníku Zdeněk Huspek

                                         
                                                           Loučim v roce 1913

Zajímavosti

Loučimský kostel měli postavit obři. V Loučimě stojí staryj kostel. Stavěli ho obří. Bul to táta s mámou, syn ha cera. Vostávali v houdolí pod židovským břítovem, haby se mohli pořádně natáhnout, hdyž si lehli. Máma ha dcera nosili v zástěrach kamení, syn ha táta stavěli. Hdyž buli hotovi, dali si jenom stoličku pod nohy, haby mohli dát kříž na věž. Tak buli velký. Kostel postavili na kopci, vodkyd je vidět haž do Babor. Slunce svítí celyj den na kostel ha hdyž zvoní na věži, je to slyšet haž někam ke Klatovam. Do Loučima chodili lidi z daleka do kostela, protože tenkrat bul kostel nejblíž jenom v Klatovech, na Brůdku hu svatýho Václava ha v Domažlicích. Haž obři vodcházeli, rozloučili se se všema vosadníky ha proto se menuje vesnice Loučim. (Zkazky lidu na Kdyňsku a Domažlicku).

                                             Pouť z Neukirchenu v listopadu 2019
 

S loučimským kostelem je spojen i příběh se soškou Panny Marie. Jedná se o gotickou madonu, pravděpodobně z poslední třetiny 14. století. Za husitských válek v roce 1420 byla převezena do Nových Kostelů (Neukirchen bei Hl. Blut) na bavorské straně hranice, kde je dosud.

Pověst vypráví, že Madona stála na oltáři loučimského kostela. Během husitských válek ji jedna zbožná žena odnesla do Nových Kostelů, aby ji tak zachránila. Jeden husitský hejtman ale sošku v Bavorsku objevil. Chtěl ji zničit, a tak ji odhodil do nedalekého pramene. Neporušená soška se však hned vrátila na svoje místo do kostela. To se opakovalo třikrát… Muž tedy zkusil dřevěnou sošku rozsekat svým mečem. Podařilo se mu rozetnout Madoně hlavu, ale z rány začala téci krev. Hejtman se polekal, chtěl ujet, ale kůň se však nemohl pohnout z místa. Teprve když hejtman uznal svoji chybu, kál se a slíbil Madoně nápravu, mohl odjet.

Poutě do Neukirchenu byly pro české věřící od 17. století velmi oblíbené, pouze s přestávkou po 2. světové válce. První poutníci z Čech dorazili do Neukirchenu poprvé od konce války 9. 5. 1990 s loučimským farářem P. Vladislavem Syslem. Dnes se čeští věřící zúčastňují neukirchenské pouti každoročně, opačně pak věřící z Neukirchen putují jednou za dva roky do loučimského kostela.

Loučimská Madona - vlevo replika v loučimském kostele, vpravo originál umístěný
v kostele Narození  Panny Marie v Nových Kostelích.

Kněží působící v Loučimě