Zprávy - Slavnostní pontifikální mše v Neukirchen beim Heiligen Blut

Hlavním celebrantem této slavnosti byl světící biskup Reinhard Pappenberger z Regensburgu.  Spolu s ním se mše svaté zúčastnil P. Christoph Bobak, provinciál polské františkánské provincie, dále P. Augustinus Kozdra farář z Neukirchen b. Hl. Blut a spolubratři z tamního františkánského kláštera.

Slavnostní průvod vyšel z františkánské zákristie kolem kaple sv. Jana Nepomuckého v čele s ministranty. Zrestaurovanou sošku Panny Marie nesl pod baldachýnem P. Augustinus doprovázený poutníky se zapálenými svíčkami.

Kostel byl plně zaplněný věřícími, slavnosti se zúčastnilo asi pět set věřících z Neukirchen a okolních obcí, z Eschlkamu a také z partnerské obce Loučim v čele se starostkou Janou Dirriglovou.

Za slavnostního zvuku varhan a zpěvu kostelního smíšeného sboru z Neukirchen a Eschlkamu  přinesl p. Augustinus sošku Madony do kostela a postavil ji na květinami vyzdobený oltář. V úvodu bohoslužby přivítal a pozdravil pan farář všechny přítomné. 

Očekávaným okamžikem při této slavnosti bylo oblékání, ozdobení a korunování Madony. Potom následovaly Litanie k Matce Boží z Neukirchen a píseň "Muttergottes im Wald", kterou zazpíval smíšený kostelní sbor. 

Před koncem bohoslužby poděkoval P. Bobak v polštině s německým překladem p. Kozdry svým františkánským spolubratrům za dlouholeté působení v této farnosti a poděkoval také diecézi Regensburg za to, že jim toto významné poutní místo bylo svěřeno a vyjádřil prosbu k věřícím: 

„Podporujte naše otce svými modlitbami, aby zde mohli nadále sloužit s láskou. Nezapomeňte: Madona vás na tomto posvátném místě vždy čeká a františkáni vás zde vždy uvítají s otevřeným srdcem.“

Na konci bohoslužby přečetla paní Helga Brandl zprávu o probíhajících pracích při restaurování Madony, poděkovala všem, kteří přispěli finančně na opravu. P. Augustinus předal květiny a poděkování paní restaurátorce Stephanie Pfeffer.

Na památku na tento slavnostní okamžik obdržel pan biskup Reinhard Pappenberger a provinciál Christoph Bobak ručně vyrobenou svíčku s motivem novokostelecké Madony.

Na závěr zazněl slavnostní děkovný hymnus  Te Deum laudamus (Bože chválíme Tebe), který se zpívá při významných událostech.

A ještě něco k historii a legendě o Madoně. Soška Panny Marie  byla podle legendy odnesena z Loučimi v sobotu před svatým Martinem v roce 1419 do bavorských lesů a ukryta před husitskými nájezdy. Husitský vůdce Ctibor Krčma sošku hledal, aby ji zničil. Když ji našel, hodil ji do blízké studně. To udělal Krčma třikrát, ale socha se pokaždé vynořila a vrátila zpět na své původní místo. I vytasil meč a chtěl ji rozštípat. Ťal sochu do hlavy. Z rány dřevěné sochy se řinula čerstvá krev. Když spatřil Krčma krev na sošce, lekl se a chtěl ujet. Jeho kůň se však nemohl hnout z místa. Strhal mu proto podkovy, ale ani to nepomohlo. Nešťastník padl na kolena a prosil o smilování. Podařilo se mu hnout z místa, až když prosil za odpuštění svého činu a zřekl se husitského učení. Později často přicházel k sošce jako poutník. Zcela se obrátil a dožil svůj bohabojný život v chaloupce u hradby loučimského hřbitova. Tuto legendu zachycuje klášterní kronika a obrazy na stěně chóru v Nových Kostelích. 

Po skončení válečného pustošení se soška Panny Marie loučimské už zpět do Loučimi nevrátila. Zůstala na bavorské straně. Místo, kde sošku nalezli, nazvali "U Svaté krve", německy "beim Heiligen Blut". Na tomto místě vznikl v roce 1659 velký barokní poutní chrám, spravovaný františkány. 

Za poutníky z Loučimi Martina Matějková (text i foto)