Obsah
Josef Černý * 20.2.1943 - † 14.1.2025
Životní cesta:
20.2.1942 se u “Chalupníků” v Loučimi narodil malý chlapec, který dostal jméno PEPÍČEK. Sotva trochu povyrostl, začal chodit do obecní školy – dvoutřídky v Loučimi i se svým starším bratrem Tondou.
Od šesté třídy navštěvoval základní školu ve Kdyni a po jejím ukončení se přihlásil na Strojní a mechanizační učiliště v Sušici, kde se projevil jako velmi šikovný při práci se všemi druhy strojů. Už během studia proto pomáhal pracovat v družstvu v Loučimi s mechanizační technikou a běžně jezdil s traktorem.
Po ukončení školy narukoval v 18 letech na vojnu k letectvu a celou vojenskou službu odsloužil daleko od domova až v Košicích. Domů se dostal proto málokdy a všechny kolem udivoval krásnou modrou uniformou.
Letectvo a stíhací technika mu učarovala natolik, že k překvapení všech se rozhodl pokračovat v tomto povolání jako voják a do Loučimi se po vojně nevrátil.
Sloužil na leteckých základnách v Čáslavi, Bechyni a nakonec skončil v Českých Budějovicích u šestého stíhacího pluku, kde sloužil od roku 1965.
To už měl i manželku Jiřinu Černou, rozenou Haladovou, také rodačku z Loučimi, která v té době studovala v Českých Budějovicích Vysokou školu zemědělskou.
V srpnu téhož roku 1965 se jim narodil syn Pavel, který do roku 1968 žil a vyrůstal v Loučimi.
V roce 1968 získal služební byt a rodina se do Českých Budějovic přestěhovala. Tři roky poté se narodil i druhý syn Vladimír. Do Loučimi se ale pravidelně s celou rodinou vracel a pracoval na hospodářství u Haladů.
V Loučimi byl i členem místního sboru dobrovolných hasičů, se kterými se pravidelně scházel v místním hostinci.
Po ukončení vojny a odchodu do důchodu se v roce 2000 rozhodl vrátit zpět do rodné vsi, kde se aktivně zapojil do práce pro obec a byl taky aktivním členem hasičského sboru.
Svoje dlouholeté zkušenosti s prací strojaře využíval pro nezištnou pomoc pro všechny svoje kamarády a spoluobčany – svářel, brousil, opravoval prakticky veškerou techniku.
Mezi jeho záliby patřil chov králíků, které měl velmi rád a choval je až do okamžiku, kdy do jeho života vstoupila nemoc, která ho upoutala na lůžko a které bohužel po delší době podlehl.
V našich srdcích navždy zůstane vzpomínka na jeho dobrosrdečnost, ochotu pomoci a přátelskou povahu.
Pohřeb se konal 24. ledna 2025.
Poslední aktualizace: 25. 1. 2025 18:45