Hasiči v roce 2026 - Václav Zimmermann * 12.2.1940 † 8.3.2026

Vážení pozůstalí, vážení smuteční hosté! Dovolte mi, aby se jménem loučimských dobrovolných hasičů, obyvatel obce i vás všech rozloučil s Václavem Zimmermannem, který zemřel v neděli 8. března letošního roku ve věku 86 let a vyslovil zarmoucené rodině upřímnou soustrast nad ztrátou milovaného manžela, tatínka, tchána, strýce, dědečka
a pradědečka. 

Když jsme před 25 lety přišli sem do Loučimi, byl ve funkci starosty obce již třetí období a potkávali jsme se jen sporadicky. Když jsem pak vstoupil do SDH, bylo to už častěji a někdy před více než 15 lety mi nabídnul tykání, což byla pro mě velká pocta a proto si dovolím dále používat jen jeho křestní jméno.

Václav, po chalupě zvaný Mlezák, se narodil 12. února 1940 v Loučimi do rodiny Václava a Marie Zimmermannových a do dvoutřídní školy začal chodit tam, co je dneska obecní úřad. V roce 1965 začal studovat střední zemědělsko-technickou školu nejprve v Klatovech a potom ve Stodu, kde strávil dva roky na internátě.

Tehdy povinnou základní vojenskou službu absolvoval u Pohraniční stráže na Svatém Kříži u Chebu. Po vojně začal pracovat na státním statku Horšovský Týn v Černovicích, kde se mu valně nelíbilo. V roce 1962 se oženil, narodil se jim syn Milan a v následujícím roce se přestěhovali do rodného domu v Loučimi, kde nastoupil do JZD a o rok později už dělal zootechnika.

Koncem šedesátých let odešel do strojíren ve Kdyni, kde 7 let dělal na odlitcích, posléze parťáka a do důchodu odcházel jako mistr.

Václav se aktivně zúčastňoval veřejného dění, nejprve jako člen rady místního národního výboru a od roku 1980 jako člen rady MNV Kdyně, kam byla Loučim administrativně začleněna. S několika dalšími obyvateli se po revoluci v roce 1989 snažili o zpětné osamostatnění obce, což se o rok později stalo skutečností. Ve volbách do obecního zastupitelstva o rok později byl zvolen starostou a celkem po 3 volební období do roku 2002 tuto funkci vykonával. Začátky samostatnosti nebyly jednoduché jak po stránce administrativní, tak i ekonomické a je ke cti pana Zimmermanna, že spolu s ostatními zastupiteli položili zdravé základy samostatné obce, na nichž mohla stavět další zastupitelstva až do dnešní doby. 

V harmonickém a spokojeném manželství se ženou Bedřiškou vychovali syna Milana a dcery Vendulu a Marii, ale osud jim bohužel dopřál jen krátký společný čas. V roce 1986 manželka zemřela a Václav zůstal s dětmi sám. Víra v Boha mu pomohla překonat těžké období, časem se znovu oženil a dočkal se celkem 9 vnoučat a 7 pravnoučat.

Přestože mu zaměstnání, výchova dětí, výkon funkcí, práce kolem domu i starost o domácí zvířectvo zabralo hodně času, našel si chvilku na svoji hodně velkou zálibu, a to chov okrasných holubů. Těch míval i 12 párů, jezdil s nimi na výstavy do Plzně a byl rovněž byl členem svazu chovatelů ve Kdyni.

Neodmyslitelnou součástí jeho života byl SDH (dříve požárníci), jejichž členem byl od roku 1957 neuvěřitelných 69 let. Od roku 1964 zastával ve sboru odpovědnou funkci pokladníka a předával ji synovi po taky neuvěřitelných 40 letech! Přitom se zcela samozřejmě aktivně zapojoval do všech ostatních činností ve sboru a to až do pozdního věku. Je držitelem několika vyznamenání, nejvyšší převzal v roce 2022 při oslavách 120 let založení sboru a to Čestné uznání Krajského sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska.

Václav toho příliš nenamluvil, ale když začal vzpomínat na minulost anebo komentovat přítomnost, mělo to hlavu i patu. V politice zastával konzervativní názory, které zdůrazňují zachování tradičních hodnot a současná situace v zemi se mu velmi nelíbila.

S přibývajícími lety se začaly vkrádat zdravotní problémy, jimž se snažil čelit v rámci daných podmínek šlapáním na rotopedu, opakovaným zdoláváním schodů v domě a dalším cvičením. Před 14 dny však zasáhla vyšší moc. Při pádu utrpěl zlomeninu krčku stehenní kosti a tento úraz byl v případě Václava Zimmermanna fatální a po několika dnech pobytu v nemocnici skončil smrtí.

Odešel hluboce věřící člověk, který za svůj aktivní život vykonal mnoho pozitivního nejen pro sebe a svoji rodinu, ale i pro své sousedy, spoluobčany i hasiče.

Vážený Václave, za ně za všechny i za sebe se s tebou loučím a my všichni na tebe budeme s úctou a láskou vzpomínat.

Čest Tvojí památce.