Akce v obci 2015 - Úspěch Báry Kacerovské

Článek pro Domažlický deník Mladá výtvarnice zviditelnila Loučim, Kdyni i Klatovy Loučim – Byla to nenápadná zpráva na webu ministerstva: "Náměstek ministra zahraničních věcí Petr Drulák předal v Černínském paláci ceny žákům a studentům, kteří uspěli ve výtvarné a vědomostní soutěži ke Dnům Frankofonie. Ocenění spolu s ním předali lucemburská velvyslankyně Michele Pranchere-Tomassini a francouzský velvyslanec Jean-Pierre Asvazadourian. Hlavní cenu převzala z rukou velvyslankyně Lucemburského velkovévodství studentka Gymnázia Jaroslava Vrchlického v Klatovech Barbora Kacerovská.“ Studentka nejen gymnázia, ale také ZUŠ Kdyně a v neposlední řadě také obyvatelka Loučimi. A poněvadž soutěž je celorepubliková a hlavní ceny se nevyhrávají denně, navštívil jsem Báru doma, abych se poptal na podrobnosti. Máme to ostatně jen přes ulici. „Soutěž je složená z vědomostního kvízu na webové stránce ministerstva a byla to znalost reálií o frankofonních zemích jako kultura, sport, historie…,“ rozpovídala se Bára. „Výtvarná práce musela obsahovat alespoň 3 slova z deseti určených, na tomto obraze je anuit – Eskymák, amalgame – směsice nesourodých lidí, grigri – amulet, cibler – zaměřit se na cílovou skupinu, zénitude – pohoda, sérendipité – člověk, když hledá nějakou věc, tak najde to, co vůbec nehledal. Třeba ten stařík hledá brýle a místo toho najde psa, který mu bude pomáhat hledat…“ Obraz vznikl za pomoci učitele kdyňské ZUŠ Přemysla Rašky, který se vyhlášení, spolu s Bářinou maminkou a profesorkou francouzštiny z gymnázia Jitky Machové rovněž zúčastnil. „Ke stromu, který už byl hotový, jsme podle zadání doplnili figury,“ popsal Raška vznik obrazu. „Malovala pochopitelně Bára, která na výtvarku chodí už čtvrtým rokem a pracuje hodně samostatně.“ Zúčastnit se takovéto soutěže a odnést si hlavní cenu z 258 studentů ze 30 středních škol není jen namalovat obraz, ale také znalost francouzštiny a tu si Bára mohla vyzkoušet při několika dovolených v Provence. „Cena mě nakopla, abych se víc učila francouzsky. Rozumět těm rodilým mluvčím je docela těžký, oni mají frekvenci řeči o dost rychlejší,“ vysvětluje svůj vztah k francouzštině, „na dovolené jsem moc nemluvila, třeba jen v krámu… Jednou jsem byla v rodině a ti se snažili, přesto jsme hodně používali gesta. Je pro ně problém se hlídat, aby mluvili pomalu, abychom jim rozuměli. Jeden ten pobyt byl spojený s kurzem malování, to bylo trochu jiný pojetí, než jsme malovali ve škole na výtvarce, třeba nám ten malíř vysvětlil, že stín stromu není jen šedý, ale třeba taky modrý, to bylo to hlavní. Od té doby mě bavilo malovat olejem. V zušce se mi líbí, že učitel každého z nás nechá, co mu sedí, jaká technika, že nás do ničeho netlačí. Každému poradí, jak by to mělo vypadat kompozičně, jaký použít barvy, aby se k sobě hodily, mě dost nechá dělat, ale kdykoliv se ho zeptám, tak mi poradí.“ Nad otázkou, po kom zdědila talent, chvíli přemýšlela: „Mamina se hodně zajímala o malířství a má tady hodně časopisů o malířích a třeba prababička dělala podmalby na sklo, jinak nevím… Obraz je malovaný centropenem, domalovaný pastelem, ráda dělám olejem, s tím to je hodně nimračka, pastelem… Studovat výtvarničinu na akademii… nevím, ono je asi těžký se pak uplatnit. Navíc bych musela hodně dohánět, scházely by mě praktické předměty i teorie, co se učí na střední škole… chtěla bych si to nechat jako zájem.“ Hlavní cena v soutěži je letecký víkend pro 2 osoby do Lucemburska. S kým tam pojede, Bára už dneska ví, ale neprozradila. Inu, v osmnácti letech mají slečny na nějaké to tajemství nárok… a tak jí popřejme šťastnou cestu a hodně chuti do dalšího malování. Text a foto Z. Huspek