Obsah
Napsali o nás
2012
K výročí založení si darovali prapor
Reportáž z oslav
Loučim – 8.srpna 2012.
Nestává se příliš často, aby si dobrovolní hasiči v tak malé obci (120 obyvatel) pořídili vlastní (a ne zrovna levný) prapor. Loučimským se to povedlo a tak jeho posvěcení a křest byl v sobotu 4. srpna prvním bodem oslav 110. let založení sboru.
Nejen nový prapor, ale i nové uniformy
Když koncem minulého roku uvažovali výboři SDH jak důstojně oslavit výročí s desítkou na konci, dostala dávná myšlenka pořízení vlastního praporu konkrétní podobu. Kdy, když ne teď, kdo, když ne my, řekli si po své výroční valné hromadě a přešli na bod číslo 2: kde sehnat potřebných téměř 80 tisíc? Po diskusi bylo rozhodnuto – oslovit sponzory a upořádat sbírku v obci. 
Další události už nabraly spád. V polovině ledna našli firmu, která prapor ušije (což bylo snadné, opravdu kvalitní prapory nejen pro hasiče zhotovují v Česku firmy pouze 2), domluvit nápisy na revers i avers, všechno upřesnit při osobní návštěvě obchodní zástupkyně a potom už jenom čekat, jestli všechno bude do stanoveného termínu hotové, což se také stalo.
A tak mohl děkan Miroslav Kratochvíl v krátkém proslovu na parketu vedle pódia s hudbou Domažličanka a před témě třemi stovkami diváků včetně unifor
movaných dobrovolných hasičů nastoupených dlouhé řadě poděkovat všem, kteří se zasloužili o sobotní oslavu a hlavně těm, kteří na prapor přispěli. „Tento prapor není jenom kus krásně vyšívané látky. Prapor je symbol a v tomto případě symbol posvátný! Je to připomínka památky našich otců, kteří tento sbor zakládali, ale je to také závazek do budoucnosti, aby se naplnila myšlenka nápisu na výšivce – Bohu ku cti, obci ku prospěchu, bližnímu ku pomoci!“
Kmotrem praporu se stal Josef Šváb starší, který dlouhých 40 let dělal loučimským hasičům velitele a celou scénu podtrhla přítomnost družiček v bělostných šatech, stejně tak vlajkonoš Tomáš Franc a čestná stráž Zdeněk Blahut a Miroslav Kacerovský, všichni v uniformách a s bílými rukavicemi. A protože příslušenstvím každého praporu jsou vyšívané ozdobné stuhy, připnula starostka
Jana Dirriglová jednu za obec, když druhá za hlavního sponzora Pošumavské zemědělství a.s. tam byla zavěšena před zahájením ceremonie. Významnou částkou na prapor přispěl i děkan Kratochvíl a sbírka v obci byla též velmi úspěšná. Převážná většina obyvatel Loučimi tak má na krásném modročerveném praporu se sv. Floriánem, kostelem i soškou loučimské madony svůj podíl!
„Když jsem dnes přijel do Loučimi, nemohl jsem zdejší hasiče poznat,“ řekl ve svojí řeči zástupce okresního sdružení Václav Ponocný, „byl jsem zvyklý na šmolkově modré uniformy a teď tady chodí v elegantních tmavých a řeknu vám, že jim to docela sluší!“
Zhodnotil tak další počin – nakoupení deseti nových uniforem, včetně slušivých bílých košil s krátkých rukávem, které se do odpoledního tepla docela hodily! A počasí, to si prostě v Loučimi zařídit umí. Ranní deštík skončil v devět a byť právě při zahájení spadlo pár drobných kapek, zbytek odpoledne už rozsvítilo sluníčko, zastíněné občasnými mráčky.
Program nejen s hasičskou tématikou
Celá akce začala v jednu po obědě slavnostní mší, na níž přišla do kostela 
Narození Panny Marie téměř stovka věřících, ale také dalších návštěvníků – včetně pětadvacetičlenné hasičské delegace z bavorské obce Vorderbuchberg, s nimiž chtějí loučimští navázat bližší přátelství. Po skončení mše se před kostelem pod památnými lípami seřadil průvod, jenž za doprovodu hudby prošel kolem rybníka před bílý společenský stan, který si pro tento den vypůjčili organizátoři od Sdružení obcí Kdyňska (za poplatek, pochopitelně). A jestliže byl průvod před pěti lety při oslavách 650. let založení obce více než stočlenný, tento si do počtu s předchozím nezadal. Jen místo státní vlajky nesli místní v čele svůj nový prapor…
V odpoledním programu se prolínala budoucnost s historií i současností. Hned po předání vyznamenání, diplomů i čestných uznání téměř všem aktivním členům sboru (včetně dlouholetého sponzora a rodáka Jana Křížka) předvedlo místní sedmičlenné družstvo (6 dívek a jeden kluk) požární útok se vším všudy, tedy i stříkáním ze dvou proudnic na rybník.
Na otázku, jak se jí to líbilo, odpověděla nejmladší členka družstva Eliška Vávrová (8 let): „Moc pěkný to bylo. Hned bych to zkusila znovu.“
O sedm let starší Bára Kacerovská si ukázku také pochvalovala: „Nacvičovali jsme to měsíc a dneska se nám to podařilo nejlíp, i když jsme před lidma měli trochu trému.“Aby nebyli diváci přesyceni pouze hasičskými ukázkami, vystoupil hned poté folklórní soubor Mráček a pohled na malé krojované zpěváky i tanečníky vyvolal zjihlé úsměvy i zasloužený potlesk. Následovala ukázka hašení požáru v provedení kdyňských veteránů se svojí historickou automobilovou stříkačkou Laurin & Klement – R.A. Smékal typ 11
5, z roku 1925. I tento zásah postarších pánů v dobových pracovních uniformách byl oceněn potleskem! Současnost hasičské techniky prezentovali pocinovští dobrovolní hasiči, kteří jsou vybaveni technikou téměř profesionální. Tady předvedli ukázku práce s pěnou. Závěr více než dvouhodinového programu, který vyplňovala dechová hudba Domažličanka, obstarali opět pocinovští, když nad rybníkem vytvořili fontánu hned za tří proudnic – dvou na břehu a třetí upevněné na výsuvné plošině, kterou s laskavým svolením velitele požární stanice Domažlice Jaroslava Hrdličky pro tento den zapůjčili do Loučimi.
Místo závěru
Součástí oslav byla též výstava fotografií autora tohoto článku, jenž dokumentuje činnost sboru od roku 2004. Na šesti panelech vystavených ve společenském stanu si na devadesáti fotkách A4 si mohli návštěvníci prohlédnout místí při hasičských soutěžích, brigádách při zvelebování obce anebo při stavění májky i hasičských bálech.
Stručnou historii včetně největších požárů od roku 1844 zase dokumentovala skládačka, kterou dostal každý návštěvník a kde byli také vypsáni všichni funkcionáři od založení sboru až do současnosti. K vidění byla také nová kronika, sepsaná zpětně od loňského roku až k založení v roce 1902.
Jak řekl ve svém krátkém projevu řekl poslanec PČR Vladislav Vilímec, který v Loučimi strávil celé odpoledne: „Je dobře, že i takováto výročí stojí za uspořádání oslav a připomenutí významu dobrovolných hasičů v životě menších obcí. Všem, kdo se na této práci podílejí, patří poděkování.“
Hlavní organizátor a velitel loučimských hasičů Josef Šváb ml. oslavy vyhodnotil jako velmi úspěšné. „Bez sponzorů bysme je ale uspořádat nemohli a tak bych chtěl poděkovat Janu Křížkovi, Richardu Honkovi, Firmě PROKAT invest s.r.o., Restauraci Loučim (Jiří Matějka), Firmě KC ELEKTRO (Karel Cvačka), Marii Růžkové, papírnictví Kdyně, Václavu Bláhovi, řeznictví Kdyně, Vladimíru Švarcovi, stavební práce a Obecnímu úřadu Loučim.“
Při řízné muzice v podání Domažličanky se pak lidé bavili dlouho do noci.
Text a foto Zdeněk Huspek
Josef Šváb st. 75 let
Počátkem července 2012 oslavil dlouholetý velitel loučimských dobrovolných hasičů Josef Šváb starší čtvrt století od svého narození – krásných 75 let.
V roce 1959 je ve svých 22ti letech zvolen do výboru dobrovolných hasičů, tehdy Československého svazu požární ochrany jako zástupce velitele, ještě v témže roce je velitelem požárního družstva (dnes zásahové jednotky). V dalších letech jeho jméno najdeme v záznamech opět ve výboru jako jeho místopředsedu, v roce 1973 už je velitelem sboru až do roku 2004, kdy byl na jeho místo zvolen jeho syn, Josef Šváb mladší.
Úctyhodných 31 let dělat velitele sice malého (počet členů se po celá léta pohybuje od 30 do 50), o to však aktivnějšího sboru, není formální záležitostí. Aby se mohl postavit před nastoupenou jednotku a zavelet pozor, musí téměř neustále přemýšlet nejen nad další činností týkající se hasičské činnosti, ale také nad dalšími povinnostmi, které dobrovolní hasiči v malé obci plní zcela samozřejmě.
Dlužno dodat, že pod velením Josefa Švába staršího byli hasiči v Loučimi vidět a zřejmě díky rodinným genům jsou vidět dodnes.
Jméno Šváb se prolíná kronikou sboru jeho založení. Šváb Václav, oslavencův děda, byl při zakládání sboru v roce 1902 zvolen přísedícím výboru a jeho syn Josef byl členem od roku 1928. Po ukončení funkce byl Josefu Švábovi propůjčen titul „Čestný velitel sboru“, k narozeninám mu přišli blahopřát kromě zástupců obce a místních hasičů také zástupce okresního sdružení Václav Ponocný st., starosta okrsku Pocinovice Leon Stavovčík a jednatel pocinovských hasičů Dušan Očenáš.
2011
Loučimští senioři studují na univerzitě
Loučim – První třídu základní školy v Bolešinech u Klatov zaplnila v úterý odpoledne třicítka občanů seniorského věku (z toho celá polovina z Loučimi), aby absolvovala první přednášku pilotního semestru Virtuální univerzity třetího věku na téma Astronomie.
Místem první přednášky se Bolešiny staly z pragmatického důvodu. Seznámit se nejen s novými studenty, ale i s kontaktními osobami nových konzultačních středisek, zahájit a předvést způsob virtuálních přednášek a samozřejmě odpovědět na řadu všetečných otázek přijela manažerka projektu Klára Nehodová z provozně ekonomické fakulty České zemědělské univerzity v Praze. V Bolešinech se tak sešla 3 nová konzultační střediska – místní, obce Loučim a Zavlekov.
Kurzy VU3V jsou součástí studijního programu „Svět okolo nás“ a zahrnují skupinové přednášky, samostatnou práci, komunikaci s lektorem a další aktivity a jsou přístupné všude, kde je dostupný internet. Díky možnosti rychle se rozvíjejících informačních a komunikačních technologií se tak jako v jiných zemích dostává seniorské vzdělávání i do tak malých obcí, jako je Loučim.
Je trochu paradoxem, že právě loučimští s několikanásobně menším počtem obyvatel účastněných obcí získali pro virtuální univerzitní studium nejvíc zájemců. Přednášky jsou připraveny jednotlivými univerzitami (například pro úvodní semestr „Astronomie“ je garantem Univerzita Karlova, fakulta matematicko-fyzikální), nahrané na video a přístupné na internetu. Ke shlédnutí jednotlivých přednášek se účastníci scházejí v již zmíněném konzultačním středisku, kde shlédnou video pomocí dataprojektoru. Po přednášce následuje diskuse a společné vyplnění testu.
Každý přihlášený senior pak dostane přístupová hesla k jednotlivým přednáškám, které si je může v klidu domova znovu pustit na svém počítači. Pamatováno je i na studenty, kteří nemají každodenní přístup v PC – přednášky je možno vytisknout na jakékoliv tiskárně.
„Přednášky budeme pořádat v knihovně obecního úřadu,“ řekla starostka Loučimi Jana Dirriglová, „už jsme obstarali dataprojektor, v knihovně je i veřejný internet, takže po technické stránce by neměl být žádný problém.“
Loučimští také dostanou možnost sejít se i monitoru počítače i mimo oficiální termín přednášek.
„Můžeme si domluvit den i hodinu a nemusí to být zrovna v otevírací době otevírací knihovny,“ nabídla možnost shlédnutí přednášek knihovnice Věra Panošová.
Loučim se tak zařadila mezi 13 míst v Plzeňském kraji, kde senioři mohou bez dojíždění studovat Univerzitu třetího věku.
2009
Hasičská soutěž 2009
Pocinovice 24.5.
V téměř letním horku nedělního odpoledne sjelo se o víkendu všech šest sborů dobrovolných hasičů okrsku č. 10 Pocinovice do místního sportovního areálu, aby jako každý rok poměřilo své výkony v požárním sportu. Začínalo se štafetou 4x100 metrů a vítězství si nakonec (podle očekávání) vybojovali domácí. Na druhém místě skončila Chodská Lhota, třetí Libkov a čtvrtá Loučim. Jakkoliv je běh přes lávku, přenášení minimaxu anebo rozvinutí hadic a jejich připojení k rozdělovači atraktivní záležitostí (jako štafetový kolík slouží proudnice), pro diváky, jichž v jednu chvíli přihlíželo téměř 150, je daleko větší zážitek požární útok, kdy po spojení připravených hadic stříká z proudnic na terče skutečná voda. V této disciplíně soutěží družstva do 35. let a to jsou v obcích většinou členové zásahových jednotek, a pokud má obce dostatečné množství dobrovolných hasičů i starších, mohou soutěžit i starší nad 35. let. Každé družstvo má dva pokusy a tady byly výsledky následující:
V téměř letním horku nedělního odpoledne sjelo se o víkendu všech šest sborů dobrovolných hasičů okrsku č. 10 Pocinovice do místního sportovního areálu, aby jako každý rok poměřilo své výkony v požárním sportu. Začínalo se štafetou 4x100 metrů a vítězství si nakonec (podle očekávání) vybojovali domácí. Na druhém místě skončila Chodská Lhota, třetí Libkov a čtvrtá Loučim. Jakkoliv je běh přes lávku, přenášení minimaxu anebo rozvinutí hadic a jejich připojení k rozdělovači atraktivní záležitostí (jako štafetový kolík slouží proudnice), pro diváky, jichž v jednu chvíli přihlíželo téměř 150, je daleko větší zážitek požární útok, kdy po spojení připravených hadic stříká z proudnic na terče skutečná voda. V této disciplíně soutěží družstva do 35. let a to jsou v obcích většinou členové zásahových jednotek, a pokud má obce dostatečné množství dobrovolných hasičů i starších, mohou soutěžit i starší nad 35. let. Každé družstvo má dva pokusy a tady byly výsledky následující:
Do 35.let: 1. Pocinovice (čas 25,57)
2. Chodská Lhota (27,57)
3. Loučim (30,03)
4. Libkov (37,97)
U Pocinovských je téměř povinnost vyhrávat, je zde sídlo okrsku, dostatečně velká obec na to, aby dala dohromady kvalitní družstva a vůbec – hasiči jsou zde hodně aktivní. Chodská Lhota má také velkou základnu a díky družstvu mladých hasičů (den předtím na okresní soutěži v Domažlicích byli tradičně první a postupují na krajské kolo do Plané) můžou za pár let prvenství domácích ohrozit! V Loučimi schází mladá generace a za několik let bude problém postavit družstvo do 35. let. V Libkově se po letech dali dohromady mladí a časem jejich výkonnost určitě poroste.
V kategorii nad 35. let (jediným rozdílem proti mladým je délka útoku – místo dvou hadic „B“ používá se pouze jedna) bylo pořadí následující:
-
Pocinovice (čas 25,75)
-
Loučim (27.38)
-
Ch. Lhota (37,07)
-
Smržovice 67,59)
-
Dobříkov (70,53)
V této kategorii v podstatě soutěží tři družstva, Smržovičtí hasiči předvádějí požární útok, kde vodu nasává a do hadic tlačí plovoucí čerpadlo a Dobříkovští zase používají stříkačku PS 8, jejíž výroba byla ukončena v roce 1964 a jedná se tedy o historický, nicméně plně funkční kousek.
Soutěž okrsku č. 10 byla tradičně velice dobře organizačně zajištěná – všechno, co se dělo na trávníku hřiště moderoval Václav Ponocný st. a jeho syn Petr, výsledky v PC zpracovávala Jolana Ponocná-Rykalová, které asistovaly Vendula Kafková a Lenka Tomanová z Ch. Lhoty, obě ve slušivých hasičských kostýmcích.
„Před odpolední horko jsme myslím uspořádali kvalitní soutěž,“ řekl v závěrečném hodnocení Václav Ponocný st. „a doufám, že se všichni sejdeme na Požární taktické soutěži v Orlovici, jejíž nultý ročník jsme uspořádali loni na podzim.“
Soutěž jednotlivců na 100 m. překážek: 1. Zdeněk Jírovec, 2. Petr Formánek, 3. Petr Paliár, 4.Jaroslav Majer, 5. Štěpán Pavlík.
Hutka zahrál v loučimském kostele
Loučim 16.5.
V sobotu večer zaplnili kostel Narození Panny Marie návštěvníci, kteří tam nechodí často – a někteří vůbec. Místní Sokol uspořádal v těchto prostorách poprvé a tedy premiérově koncert písničkáře Jaroslava Hutky. Celkem 110 diváků přivítal vikář (a loučimský farář) Miroslav Kratochvíl slovy: „Před dávnými lety si naši pradědové postavili tento kostel, aby v něm poslouchali slovo boží. Proč by zde ale nemohl zaznít také hlas lidu, když hlas lidu je hlas boží? A tak mezi nás zvu Mistra Jaroslava Hutku!“
Loučim 16.5.
V sobotu večer zaplnili kostel Narození Panny Marie návštěvníci, kteří tam nechodí často – a někteří vůbec. Místní Sokol uspořádal v těchto prostorách poprvé a tedy premiérově koncert písničkáře Jaroslava Hutky. Celkem 110 diváků přivítal vikář (a loučimský farář) Miroslav Kratochvíl slovy: „Před dávnými lety si naši pradědové postavili tento kostel, aby v něm poslouchali slovo boží. Proč by zde ale nemohl zaznít také hlas lidu, když hlas lidu je hlas boží? A tak mezi nás zvu Mistra Jaroslava Hutku!“
Hned jeho první písničky, ať už lidové anebo vlastní, měly duchovní obsah – pro znalce Hutkovy tvorby žádné překvapení. A těch byla v kostelních lavicích a na přidaných židlích většina a nejen z Loučimi. Poslechnout si koncert v tomto nezvyklém prostředí si přijeli lidé z Domažlic, Kdyně, ale také z blízkého okolí.
Krátké průvodní slovo mezi skladbami, přestávka, na kterou pořadatelé operativně připravili kávu, čaj a další nápoje a druhá část koncertu, v jehož závěru zazněly písničky známé každému – Havlíčku Havle anebo Krásný je vzduch, vydalo na téměř dvě a půl hodiny diváckého zážitku za pouhou stokorunu vstupného.
Václav Valenta z Libkova na otázku, jak se mu coby věřícímu zamlouvá tato akce, nechápavě zakroutil hlavou: „Já bych řekl, že to sem přímo patří,“ což s úsměvem potvrdila i jeho paní a protože Hutku mají rádi už hodně let, odnášeli si z koncertu nejen cédéčka, ale také vinilová elpíčka s jeho písněmi.
„Kdyby tu měl zahrát třeba bigbít, tak bych byl proti,“ odpověděl na stejnou otázku vikář Kratochvíl, „ale tahle hudba mi nevadí, naopak.“ Nemluvil naprázdno, jeho zvučný hlas byl při zpěvu publika slyšet skoro nejvíc.
Úsměvem reagoval na otázku, jak se mu v kostele hrálo, i Jaroslav Hutka. „Bylo to fajn, prostředí i lidi. Pár koncertů do roka mám i v kostele, nedávno třeba v kapli sv. Bernarda kláštera v Plasích. Před lety měla jednotlivá biskupství tendenci trochu kontrolovat texty, ale to už teď zaplať bůh není.“
Spokojenost neskrývala ani Vladimíra Kacerovská, která měla na uspořádání koncertu hlavní podíl: „Byl to trochu krok do neznáma, zkusit udělat něco podobného v našem kostele, ale výsledek myslím za to stál. Náklady na vystoupení pana Hutky pokrylo vstupné a ještě pár stovek zbylo. Určitě uděláme podobnou akci opět, můžeme pozvat pěvecký sbor s duchovní tématikou a podobně. S přípravou celé akce bylo hodně práce, až mě to i překvapilo, ale bylo to fajn!“
Bylo by na místě ukončit článek optimistickými slovy o další nové akci, případně i tradici, ale to by člověk nesměl postřehnout nezájem obecního úřadu o podobnou činnost, která obec prezentuje daleko víc než vyplňování úředních hlášení. V tak malé obci (120 obyvatel) by měl mít na podobných akcích podíl (ať už finanční anebo konkrétní) každý, kdo má chuť přiložit ruku k dílu a je lhostejné, jestli je Sokol, dobrovolný hasič anebo představitel obce.
20. pouť k Panně Marii Loučimské do Nových Kostelů
20. pouť k Panně Marii Loučimské do Nových Kostelů
Loučim 8.5.
Již po dvacáté vykonali věřící 8. května pouť do Neukirchenu b. Hl. Blut k Panně Marii Loučimské. Celkem 450 účastníků z Česka zaplnilo tamní kostel do posledního místečka. Mši svatou sloužil Msgre. Vladislav Sysel, mezi deseti celebranty byli mimo jiné děkan Bachan z Klatov a vikář Miroslav Kratochvíl ze Kdyně. Místní farář Josef Drexler přednesl na začátku mše uvítací řeč v češtině. Při svatém kázání vzpomněl V. Sysel první pouti v květnu roku 1990 a děkoval Bohu za to, že zrovna tato pouť patří k tradičním poutím do Nových Kostelů. Vzpomněl také na iniciátory této první poutě – pátera Quadriána Michaela Hubatsche, Ludwiga Baumanna, Josefa Gerla, Haymo Richtera a také bývalého starostu Neukirchenu Egida Hofmana a faráře Ulricha Murra. Nezapomněl ani na všechny české kněze, kteří se poutí zúčastňovali, hlavně na mrákovského faráře Jindřicha Suchánka, který ještě vloni kázal, ale letos již není mezi námi.
Po mši svaté se konala májové Mariánská pobožnost, kterou vedl vikář Miroslav Kratochvíl a po ní se věřící odebrali průvodem ke kapli sv. Jana Nepomuckého, českého patrona, kde se ještě krátce pomodlili a potom již všichni odjížděli do svých domovů.
Martina Matějková, Loučim
Valná hromada Sokola Loučim
Valná hromada Sokola Loučim
Loučim / 12.4.2009
Velikonoční neděli mají loučimští Sokolové tradičně vyhrazenou pouťové zábavě, kterou pořádají. Aby nemuseli své členy zvát na jiný termín, věnují předchozí dvě hodiny výroční valné hromadě své tělocvičné jednoty. Na té letošní se sešlo 18 členů, kteří si poslechli hodnocení činnosti v minulém roce a také zprávu o rozpočtu. Ten je celkem skromný – 31 tisíc ročně, z toho namátkou – 8 tisíc padne na údržbu hřišť, 3 tisíce na turnaj v malé kopané Malovaný džbánek, další 3 tisíce na Mezinárodní den dětí a stejná částka je potřebná na provozní výdaje.
K financím řekl tajemník Sokolské župy Šumavské Jindřich Schovanec: „S dotacemi na činnost z ústředí to bude pro letošek špatné, hlavní tok peněž ve formě dotací jde ze Sazky, jenomže ta má v současné době malé zisky a navíc splácí Arénu. Dotace z ministerstva školství pro letošní rok vůbec nejsou potvrzeny, jedině z ministerstva financí něco bude. Je proto třeba hledat vlastní zdroje a prakticky to znamená návrat k samofinancování.“
Tento problém by loučimským pomohlo řešit využití místního kostela co by koncertní síně. První vlaštovka má konkrétní termín – po domluvě a s laskavým svolením p. vikáře Miroslava Kratochvíla zavítá do Loučimi 16. května Jaroslav Hutka a jeho koncert bude právě v kostele! „Rádi bychom letos v kostele uspořádali alespoň ještě jeden koncert,“ řekla k tomu místostarostka Vladimíra Kacerovská, „žánr budeme vybírat tak, aby korespondoval s prostředím kostela. Nechceme tím získávat finance na činnost, ale nemůžeme tyhle akce ani dotovat z pokladny.“
Ještě jednu příjemnou zprávu se na valné hromadě sokolové dozvěděli od loučimské místostarostky Jany Dirriglové. V souvislosti s opravou budovy obecního úřadu, v jehož přízemí je i tělocvična, dojde ke zlepšení sociálního zázemí a protože součástí oprav je i výměna oken a instalace plynového topení, bude v zimních měsících jistě radost protáhnout si tělo ve vylepšené tělocvičně!
Masopust v Loučimi jak má být – na sněhu!
Loučim, Libkov 21.1.2009 – Masopustní průvod více než třiceti maškar včetně muziky Kolovanky Zdeňka Trefance se vydal v sobotu po jedné hodině odpolední na obligátní cestu od jedné loučimské chalupy ke druhé, aby posléze pokračoval v Nové Vísce a v Libkově, kde masopustní rej skončil večerní zábavou. Letos byly k vidění pohyblivé pytle mouky všeho druhu a také soli, rýže anebo makarónů, z pekla se po dvou letech vynořili dva čerti, bába Dymáková taky nechyběla a nově oživili průvod nefalšovaní sudetští Němci, drmolící jakýmsi podivným dialektem (nebylo totiž vůbec rozumět, jakou vlastně mluví řečí). A taky velbloud bez hrbů, vedený exotickou kráskou, prošel skoro celou obcí do doby, než jeho přední i zadní část tvořená dětmi odmítla pochodovat ve sněhu a nic nevidět. Kravičky Milky doprovázely tuto dětskou část průvodu a muzika zahrála u každého domu, dospělí zvedli masky, kopli do sebe panáčka a šlo se dál. A protože masopust máme všichni zafixovaný na sněhu, ten letošní se povedl kompletně. A jak to bylo s velbloudem, osvětlil Václav Böhm (bába Dymáková): „Toho jsme měli naposledy před hodně lety! Dneska dopoledne děti vyhrabaly kostru někde na půdě, takže jsme jí narychlo namaskovali a vyrazili do průvodu. Chtělo by to ještě vylepšit, tak snad příští rok.“
A protože aktivita Sokola Loučim-Libkov je neutuchající, bude masopustní průvod příští rok určitě znovu!
Dolní Chodsko brázdila parní lokomotiva background
Loučim 9.2.2009 / Dostatečně vysoká sněhová pokrývka, sluníčko a modrá obloha – ideální podmínky pro fotografování nákladního vlaku taženého parní lokomotivou řady 5560506. O tomto víkendu,v přibližně stejném ročním období jako vloni zaplatili nadšenci z různých států Evropy (jen namátkou – Německo, Rakousko, Anglie, Itálie) včetně Česka částku 20 tisíc eur, aby vlak projel trasu Horažďovice – Domažlice v sobotu a opačným směrem v neděli a oni mohli cvakat spouštěmi foťáků a natáčet videa a filmy. V mrazivém nedělním dopoledni, kdy vlak „pózoval“ v Loučimi, jich bylo možno na kraji lesa „U Škalic“ napočítat víc než padesát! Symbolické bylo sobotní setkání v železniční stanici Kdyně, kdy se tam před čtvrtou hodinou odpolední křižovaly motorové soupravy Regionova, představující moderní dopravu 21. století a na kusé koleji odfukovala kompresory a párou lokomotiva, která projela takřka celým stoletím minulým. A jak poznamenal pan výpravčí, takhle živo v jeho stanici už dlouho nebylo.
Vodu potřebnou k výrobě páry dodávala cisterna hasičského záchranného sboru a zatím co ve Kdyni „tankovali“ hasiči do lokomotivy 8 kubíků, českobudějovická osádka prohlížela a mazala potřebné součásti. Dvoudenní šichta pro ně byla náročná, nicméně fotografičtí fanoušci měli šichtu možná ještě náročnější, protože dopravit se auty na místa, odkud jsou nejlepší záběry, nějak zaparkovat, vyskákat, rozložit stativy a kamerami a foťáky, pořídit záběry uhánějící mašiny a opět naskákat do aut, přesunout se na další místo a to všechno na čerstvém povětří, k tomu už musí být člověk opravdovým fandou! A tak se záběry zasněžené chodské krajiny dostanou díky notalgické jízdě parní lokomotivy do různých koutů Evropy.
Petr Janda na bále v Loučimi!
Loučim – 31.1.2009 / Poslední lednovou sobotu si v Loučimi vyhradili pro svůj hasičský bál. Bál je samozřejmě každý rok a začíná až v osm večer, ale příprava, tj. u pánů důkladné oholení strniště na tváři, vyžehlení kalhot svátečního obleku anebo hasičské uniformy, nablýskání polobotek a odpolední šlofíček (protože kdo ví, jak bude dnešní noc dlouhá!), u dam pak už jenom lehké doladění několikadenních příprav plesové róby, vhodných tanečních botiček, též úpravu hlavy nelze opominout, na nějaký odpolední odpočinek ani pomyšlení, takže příprava je skutečně celodenní.
Pro samotný večer pak pořadatelé připravili půlnoční překvapení. Do té doby probíhalo všechno jako jindy. Od přípravy chuťovek a tomboly den předem, přes první skladbu „Kolovanky“ Zdeňka Trefance přesně v osm hodin, nechybělo ani předtančení, jež obstaraly „Divoženky“ ze Kdyně pod vedením Šárky Bürgerové až po tombolu, která měla 225 cen, z nichž ta první bylo víc než půl metráku čuníka – pěkně naporcovaného, s dovážkou až do domu.
Překvapení, avizované v náznacích hned od počátku, přišlo před půlnocí. Na sále pohasla světla, chvilka napětí a potom stál na jevišti Petr Janda s tmavými brýlemi a s kytarou a hned spustil: „Skončili jsme jasná zpráva…“
Jak se Loučimským podařil tento parádní kousek? Nezávisle na sobě o tom mluvili jak velitel SDH Josef Šváb, tak kapelník Trefanec: „Ve středu 28. ledna koncertoval Olympic v Klatovech. A protože si Janda při předchozím projížděním Loučimí a taky při brouzdání na jejich webových stránkách www.loucim.cz tuhle vesničku zamiloval a po koncertu projevil přání, něco pro ni udělat, pořadatelé jej nasměrovali na nás a dál to šlo jako po másle. Jenom udržet vše pod pokličkou nám dalo nejvíc práce,“ vyprávěli oba s úsměvem. A jedním dechem tlumočili Jandovo přání – v žádném případě nefotit! Pan Janda by nerad, aby se z jednoho „úletu“ nestal precedens a on pak nemusel odmítat plno podobných žádostí!
Mystifikaci přijali všichni báječně, zvlášť když se z frontmana skupiny Olympic vyklubal taky frontman, ale kapely „Kolovanka“ Z. Trefanec.
„Myslím, že se nám to letos zase vydařilo,“ zhodnotil bál druhý den velitel družstva Tomáš Franc, „letos sice bylo o něco méně lidí, ale atmosféra byla jako každý rok vynikající.“ Také ostatní si pochvalovali víc prostoru na parketu a možnost dobře si zatančit. A co připravují v Loučimi dál? Už 21. února velký masopustní průvod Loučimí, Novou Vískou a Libkovem.
Text a foto Z.Huspek
Nový rok přivítali i v Loučimi
Loučim 1.1.2009 / Povzbuzeni solidní návštěvností při rozsvěcování vánočního stromu rozhodli se v Loučimi uspořádat setkání před silvestrovskou půlnocí a společný přípitek na přivítání nového roku 2009. Na své návsi před restaurací, která má na Silvestra pravidelně zavřeno, se spontánně scházejí každý rok ve větším či menším počtu (podle stupňů na teploměru). Popřejí si, odpálí pár rachejtlí a vracejí se do tepla svých domovů. Letošní novoroční přípitek byl mírně zorganizován a nutno předeslat, že to věci jen prospělo. Úderem třiadvacáté hodiny pustil Michal Čihák, povoláním kuchařský mistr a již dva roky obyvatel Loučimi, před bývalým obchodem a nyní rodinným domkem naproti restauraci reprodukovanou hudbu a byl připravený natočit první svařené víno, podat misku horkého gulášku, případně nabídnout cosi tvrdšího na pití. A hosté, z nichž první přišli krátce po jedenácté, se činili. Přes dobroty doma na stolech zkonzumovali guláš téměř všechen, vypili takřka 2 litry alkoholu a blíže neurčené množství (to aby nevznikl dojem, že v Loučimi jsme nějací alkoholici) lahví šampaňského. To bylo určeno na společný přípitek o půlnoci, kdy po tikání hodin a zvonech zazněla hymna, kterou si pár z více než dvacítky přítomných zazpívalo s sebou. Jednotlivé rakety, odpálené posléze, měly sice do ohňostroje daleko, ale to všechno by se už o letošním Silvestru mělo změnit.
„Jako každá taková prvně dělaná akce možná nebyla dokonalá,“ řekl Josef Šváb, který měl na organizaci výrazný podíl a zúčastnil se s celou rodinou včetně svých dcer, „ale pro letošní rok bysme to chtěli vylepšit. Na trávě nad rybníkem postavit menší stan, kde bude přece jen tepleji než venku (půlnoční teploměr ukazoval v Loučimi –10° Celsia, pozn. aut.) a společně si připít tam. A nejen připít, ale taky pobavit se. Zkusíme taky, jestli obec neuvolní z rozpočtu nějakou tisícovku na menší ohňostroj, který by vypadal přece jen jinak, než jednotlivé rakety.
Množství návštěvníků, ochotných vyrazit do mrazivé noci, by v letošním roce mohla posílit také generace třicátníků, která slavila příchod Nového roku mimo obec. Neboť – proč se trmácet někam za humna, když veselo může být i doma!
Množství návštěvníků, ochotných vyrazit do mrazivé noci, by v letošním roce mohla posílit také generace třicátníků, která slavila příchod Nového roku mimo obec. Neboť – proč se trmácet někam za humna, když veselo může být i doma!
Články v regionálním tisku v roce 2008 (Loučim)
Výroční hodnocení loučimských hasičů
Loučim / 22.12.2008. Poslední neděli před vánoci zasedli členové sboru dobrovolných hasičů v sále loučimské restaurace, aby zhodnotili uplynulý rok a naplánovali si úkoly pro ten nadcházející. Obsáhlou zprávu jednatele Jiřího Grösla vyslechlo kromě pozvaných hostů také 24 členů z celkového počtu 42. Z tohoto počtu 10 členů bydlí mimo obec a dalších pár už je vyššího věku, takže účast byla hodnocena jako uspokojivá. Akce v průběhu roku, jako je osvětlení vánočního stromu na návsi, vánoční nasvícení kostela, hasičský bál, příprava dřeva pro hostinského jako kompenzace nájmu za využívání sálu na schůze sboru i obce, čištění požární nádrže a stavění máje jsou skoro rituálem, stejně tak účast na okrskové soutěži v požárním sportu, která se letos konala v sousedním Libkově a kde družstvo nad 35 let zvítězilo a družstvo do 35 let bylo třetí. Pravidelná je také účast na velitelském dnu okrsku č. 10 v Orlovici, stejně tak jako účast na různých školeních odbornosti. Nad tento rámec bylo v letošním roce uspořádání jednodenního zájezdu na Letiště Praha a do Pivovaru Prazdroj v Plzni. Kapacitu 41 osob se podařilo naplnit s pomocí sborů z okolních obcí, přičemž místním jejich sbor uhradil poplatek za prohlídku letiště. Na nultý ročník noční soutěže v Pocinovicích pak loučimští dodali 4 rozhodčí. „Myslím, že v letošním roce jsme prokázali, že hasiči jsou hybnou složkou také kulturního a společenského života v obci,“ řekl na závěr Grösl, „a vysoko nastavenou laťku bychom chtěli udržet i v roce 2009.“ To plánují v Loučimi znovu zajistit přítok vody do rybníka na návsi, který čeká oprava hrází, převzetí nové výstroje pro zásahovou jednotku a úplně novou akcí by mělo být uspořádání oslavy Mezinárodního dne žen v březnu. V Loučimi nechtějí v žádném případě oživovat komunistické pojetí oslav MDŽ, kdy alkohol tekl proudem a rodinné vztahy byly spíš narušené než naopak. Mělo by to být připomenutí úlohy ženy v dnešní společnosti. „Chceme prostě pozvat ženy z obce, dát jim kytičku, posedět a pobavit se.“ osvětlil nápad Josef Šváb, velitel loučimských hasičů, kteří si tak ke své pravidelné činnosti přidali další úkol.
V Loučimi rozsvěcovali vánoční strom
Loučim / 9.12.2008. Neidentifikované létající předměty byly vidět v neděli večer nad Loučimí! Tuto zprávu si mezi sebou předávali v okolních obcích – pokud nebyli zasvěceni do celé události podrobněji. Místní Sokolové uspořádali rozsvícení vánočního stromu a předvánoční setkání lidí dobré vůle. Ke stromku, vybaveném novými modrými žárovčičkami (v Loučimi nemusí stromek instalovat, prostě jim tam roste), se přišlo podívat téměř 70 obyvatel i jejich hostů. Hned po rozsvícení zazpívaly místní děti pod vedením Martiny Matějkové a její maminky paní Dědinové několik koled za kytarového doprovodu Vaška Vávry – to aby alespoň trochu navodily vánoční atmosféru (když to neudělalo počasí). Potom už si zájemci mohli zakoupit za 50 korun (zbytek do 120,- Kč dotovali Sokolové) létající lampiony. Jsou to vlastně malé horkovzdušné balony, které se po zapálení hořáku naplní horkým vzduchem a odlétají do nebe. Lampión je tvořen dvěma částmi: balónem z rýžového nebo morušového papíru a bambusovým rámem, který nese malou svíčku nebo hořák. K létajícím lampionům se váží různé tradice. Jedna praví, že čím výše vyletí, tím více prosperity a štestí vás čeká v budoucnosti. Další říká, že se vznášejícím se lampionem se od člověka odpoutává smůla. V Loučimi si děti měly přát něco k Ježíšku. Nejprve byl úmysl přání napsat na lampión, jenomže jeho papír by se mohl potrhat a tak si každý něco přál v duchu. První skupina asi dvanácti lampiónů vzlétla skoro najednou a z dálky to opravdu vypadalo jako velké světlušky anebo jiskry od ohně – jak se také někdo domníval. Radost v dětských očích byla nefalšovaná a obdiv bylo možno pozorovat i u dospělých. A protože pořadatelé nezapomněli ani na občerstvení v podobě grilovaných klobás, párku v rohlíku, horkého čaje a neméně horkého svařeného vína, stalo se rozsvícení vánočního stromku milým setkáním sousedů na jejich návsi. „Tolik lidí jsme tedy nečekali,“ kroutila hlavou Vladimíra Kacerovská, jedna z hlavních protagonistů akce, „a řekla bych, že jsme založili novou tradici!“ Jestli vznikla nová tradice se ukáže za rok, letos to byla ukázka jedné z mnoha možností, jak uspořádat neformální setkání obyvatel obce.
Loučim / 9.12.2008. Neidentifikované létající předměty byly vidět v neděli večer nad Loučimí! Tuto zprávu si mezi sebou předávali v okolních obcích – pokud nebyli zasvěceni do celé události podrobněji. Místní Sokolové uspořádali rozsvícení vánočního stromu a předvánoční setkání lidí dobré vůle. Ke stromku, vybaveném novými modrými žárovčičkami (v Loučimi nemusí stromek instalovat, prostě jim tam roste), se přišlo podívat téměř 70 obyvatel i jejich hostů. Hned po rozsvícení zazpívaly místní děti pod vedením Martiny Matějkové a její maminky paní Dědinové několik koled za kytarového doprovodu Vaška Vávry – to aby alespoň trochu navodily vánoční atmosféru (když to neudělalo počasí). Potom už si zájemci mohli zakoupit za 50 korun (zbytek do 120,- Kč dotovali Sokolové) létající lampiony. Jsou to vlastně malé horkovzdušné balony, které se po zapálení hořáku naplní horkým vzduchem a odlétají do nebe. Lampión je tvořen dvěma částmi: balónem z rýžového nebo morušového papíru a bambusovým rámem, který nese malou svíčku nebo hořák. K létajícím lampionům se váží různé tradice. Jedna praví, že čím výše vyletí, tím více prosperity a štestí vás čeká v budoucnosti. Další říká, že se vznášejícím se lampionem se od člověka odpoutává smůla. V Loučimi si děti měly přát něco k Ježíšku. Nejprve byl úmysl přání napsat na lampión, jenomže jeho papír by se mohl potrhat a tak si každý něco přál v duchu. První skupina asi dvanácti lampiónů vzlétla skoro najednou a z dálky to opravdu vypadalo jako velké světlušky anebo jiskry od ohně – jak se také někdo domníval. Radost v dětských očích byla nefalšovaná a obdiv bylo možno pozorovat i u dospělých. A protože pořadatelé nezapomněli ani na občerstvení v podobě grilovaných klobás, párku v rohlíku, horkého čaje a neméně horkého svařeného vína, stalo se rozsvícení vánočního stromku milým setkáním sousedů na jejich návsi. „Tolik lidí jsme tedy nečekali,“ kroutila hlavou Vladimíra Kacerovská, jedna z hlavních protagonistů akce, „a řekla bych, že jsme založili novou tradici!“ Jestli vznikla nová tradice se ukáže za rok, letos to byla ukázka jedné z mnoha možností, jak uspořádat neformální setkání obyvatel obce.
Nikdo se (údajně) nebál
Loučim / 15.11.2008 V nasávajícím sobotním soumraku sešli se na loučimském koupališti odvážlivci, aby zkusili překonat strach ze tmy plné strašidel na zhruba tříkilometrové trase okrajem lesa a humny vesnice. Místní sokolové po loňském zkušebním ročníku připravili letošní Stezku strašidel, jen vzdáleně inspirovanou svátkem Halloween, skutečně odpovědně. Díky anonci akce na webových stránkách obce (www.loucim.cz) i v Domažlickém deníku podupávalo kolem ohně na startu třicet dětí všeho věku – ty nejmenší pak v doprovodu rodičů. Krátce po páté hodině vyrazila na trasu, označenou 25ti svíčkami ve sklenicích, první dvojice. Stoupání k lesu nad koupalištěm všichni zdolali hravě a pokud někdo našel chvilku podívat se zpět, otevřel se mu výhled na množství světýlek vzdáleného Nýrska a dalších vesniček v podhůří šumavských kopců. V černé tmě lesa pak číhala světýlka další a ta už patřila strašidlům. Jakkoliv si malí hrdinové svítili na cestu baterkami, schované první strašidlo najít neměli šanci, takže první leknutí bylo nefalšované. To jsou jenom převlečení dospělí, uklidňovaly se děti – do chvíle, než došli k černému ďáblovi Petrovi anebo bludičce Šárce. Když se strašidlo oddělilo od temného pozadí lesa, stával se dětský smích poněkud nervózním a všem se určitě ulehčilo, když je naváděcí světýlka vyvedla z lesa na cestu podél rokle dolů do vsi. Jenomže i tady číhaly další nástrahy – například ohnivý mužíček s bouchacími kapslemi anebo strašidlo neznámého původu i jména, jemuž stačilo několikrát zachrastit plechovou tabulí a polekali se i dospělí! To už bylo na dohled prvního osvětlení a očekávaného cíle v sále obecního úřadu. Předtím na účastníky čekala na fotbalovém hřišti krásně oděná Bílá paní, která přiznala taky trochu strachu: „Světlo kousek opodál občas zhasne a když některé děti jdou potmě, všimnu si jich na poslední chvíli a dvakrát jsem se i lekla.“ Strašidel bylo celkem 9, u čtyř musely děti plnit úkoly – Bílá paní tak vyslechla několik básniček, podaných tu víc, tu méně umělecky. Umělecké vystoupení pak absolvovala na samý závěr také hlavní pořadatelka Vladimíra Kacerovská, když v převleku chodské babky přečetla děkovný dopis od zbloudilého Choda: „Vaše vodvaha mě vysvobodila ha moje zvondaná duše po mnoha rokach našla konečně íčko klid ha mír,“ pravilo se mimo jiné v jeho dopise. „Strašidel bylo 9 a byl docela kumšt dát je dohromady,“ pravila Kacerovská, už opět jako místostarostka Sokola Loučim, „ale myslím, že se všechno povedlo. Překvapila nás značná účast, celkem tu mohlo být víc než 60 lidí a to nejen místních, ale i z Libkova, Ch. Lhoty, Kdyně, Dlažova, ale dokonce taky z Oprechtic a Chrastavic.“ U čaje z jablek, koláčků a štrůdlu si děti i dospělí sdělili zážitky, teď už s hlasitým smíchem. A jestli se děti bály? Nahlas tvrdily, že nikoliv. Chvílemi se o tom ale dalo pochybovat.
V Loučimi sklidili víc listí než jablek
Loučim / Jestliže jsou vzrostlé a některé dokonce památkově chráněné lípy kolem hřbitova či pod jeho opěrnou zdí po většinu roku ozdobou obce, s nastávající zimou vyvstává problém spadaného listí. Nerudovské kam s ním mají místní vyřešeno, co je nutno řešit každoročně jsou ruce, ochotné listí shrabat a naložit na valník traktoru. Na sobotní brigádu se rukou, vyzbrojených příslušnými nástroji tj. hráběmi, košťaty, lopatami a vidlemi, dostavilo téměř 20 párů a tak stačilo dopoledne, aby fotogenicky barevné listí z prostoru návsi i okolí zmíněného kostela zmizelo. Travnaté plochy se opět zazelenaly, v letošním teplotně přijatelném podzimu se možná ještě trochu vzpamatují, ale na jaře už tráva bude mít prostor pro další růst (s nutností jejího dalšího sekání). „Letos jablek moc nebylo, zato listí se urodilo až až,“ poznamenal někdo ze skupinky brigádníků, která uhrabané hromady nakládala na valník. Zapojily se i děti – listí na valníku alespoň ušlapávaly.
Loučimští hasiči uspořádali zájezd
Loučim / Nejen povinnostem, vyplývajím z náplně své činnosti, se věnují loučimští dobrovolní hasiči. Jako odměnu připravili v říjnu pro své členy zájezd na Letiště Praha a do Plzeňského pivovaru. A protože zaplnit 40 míst autobusu by sami nezvládli, oslovili také okolní sbory a nabídky tak využili i hasiči z Libkova, Chodské Lhoty a Pocinovic. Největším tahákem byla bezesporu dvouhodinová exkurze na letišti, spojená s prohlídkou požární záchranné stanice. Ve zmodernizovaném terminálu 3 starého ruzyňského letiště, využívaného dnes Ministerstvem obrany pro vládní lety, začala prohlídka výkladem u modelu celého letiště a pokračovala kontrolou odbavení jako při odletu. Autobusem se pak účastníci zájezdu přepravili ke svým profesionálním kolegům na prohlídku garážové haly, kde mohli obdivovat 4 velkokapacitní kombinovaná hasicí auta zn. Rosenbauer určená pro letecký provoz (12 000 l vody, 1500 l pěnidla a 250–500 kg prášku dle typu), cisternové automobilové stříkačky a speciální pomocnou techniku. A nejen obdivovat, ale také posadit se za volant těchto vozidel vyžili mnozí fanoušci hasičské techniky. Součástí stanice je také posilovna, kde si pánové mohli vyzkoušet svoji momentální kondici (nedopadli úplně nejhůř). Centrum fyzické zátěže je velká místnost s přestavitelnými drátěnými buňkami a různými prolézačkami, kdy se potmě, v dýmu a v záblescích stroboskopem provádějí zátěžové testy s dýchací technikou – a to byla poslední část před největší atrakcí exkurze, to je sledováním přistávání a hlavně odletu poblíž letištní dráhy. A protože podle slov průvodce pana Slavíčka vrcholila polední špička, bylo se opravdu na co dívat. Letadla připravená ve frontě k rolování na rozjezdovou dráhu, jejich start, mezitím jedno dvě přistání… do svého autobusu, který řídil člen SDH Chodská Lhota Václav Květoň, odcházeli všichni spokojeni. Další zastávkou byla neméně atraktivní exkurze v Pivovaru Plzeň. V návštěvnickém centru bylo možno obdivovat muzeální expozici tradiční výroby piva a shlédnout krátký film o historii piva Pilsner Urquell, v moderní stáčírně mohli všichni z ochozů sledovat plnění s kapacitou 60 000 lahví za hodinu a v panoramatickém kině s otočným hledištěm zase shlédnout film o výrobě piva Pilsner Urquell. Historická varna z počátku 20. století i moderní varna současná, nejvýznamnější památka pivovaru Síň slávy s všelijakým oceněním a nakonec prohlídka sklepů (části), které představují téměř 10 km žulou dlážděných pískovcových jeskyň ručně vytesávaných v časovém období bezmála jednoho sta let (1838-1930) a v nichž se teplota pohybuje od –1 až do + 12ti stupňů Celsia. Tečkou za absolvování opravdu zajímavé prohlídky pak byla ochutnávka filtrovaného a nepasterizovaného piva Pilsner Urquell přímo ze sudu, což mnozí kvitovali slovy – tady by se mohlo postát o chvilku déle! Posledním zastávkou byla restaurace v Červeném Poříčí, kde si po večeři při harmonice všichni popovídali i zazpívali. Velitel loučimských hasičů Josef Šváb spolu s pokladníkem Milanem Zimmermannem zájezd zhodnotili kladně. „Kromě večeře, která se poněkud protáhla díky panu hostinskému, se obě exkurze líbily. Jsme rádi, že se akce uskutečnila, protože co si budeme povídat, vytáhnout dneska lidi od televizorů na celý den je docela kumšt."
Loučimské děti o víkendu sportovaly
Loučim / 14.9.2008. Podzimní pouť se v letošním roce nesla ve znamení nejen své patronky Marie, ale také ve znamení citelného chladna až zimy. Přesto jako každý rok připravili členové jednoty Sokol pro děti z Loučimi, ale i Libkova nebo Chodské Lhoty „Dětské atletické dovádění“. Soutěžilo se v běhu, skoku do dálky a hodu kriketovým míčkem a nezasvěcenému by se mohlo zdát, že je to stejné jako loni, předloni… ale není tomu tak. Na start se postavili noví (nejmladší) závodníci, zatímco ti loňští běželi zase o poznání rychleji, skočili dál a někteří skoro přehodili hřiště. Ačkoliv počasí skutečně nepřálo (chyběl jenom déšť), na závěrečný ceremoniál a rozdílení cen si počkalo všech 22 malých závodníků. Pořadatelé pečlivě zapisovali výkony a tak hodnocení bylo vskutku spravedlivé. Vyhráli nakonec všichni a diplomy dětem i po letech připomenou, že v Loučimi pro ně pár dospělých připravilo jedno zářijové odpoledne… Na webových stránkách obce (www.loucim.cz) najdete z akce nejen fotografie, ale také video.
Pouťový turnaj v Loučimi
Loučim / 13.9.2008. Stává se téměř tradicí, že turnaj v malé kopané „O malovaný džbánek“ zahajuje příchod chladna. Nejinak tomu bylo i v sobotu 13. září. V nevlídném dopoledni nastoupilo k zahájení osmnáctého ročníku 6 mužstev – už tradičně Pája a Jája z Mariánských Lázní, FC Havlovice, Euro SAS Domažlice, Sokol Hluboká, domácí Sokol a nově přijel také AC Oprechtice. Zápas od zápasu se lepšil nejen výkon fotbalistů, ale také počasí a tak předávání cen proběhlo za sluníčka. Malovaný džbánek si letos odvezl FC Havlovice, 2. místo vybojovalo Euro SAS Domažlice, 3. Pája a Jája M. Lázně, z loňského prvního místa až na letošní čtvrté se propadl Sokol Hluboká, nováček z Oprechtic byl pátý a poslední místo zůstalo v Loučimi. „Nejsou lidi,“ řekl příležitostný kouč místních Josef Šváb, „hraje nás tu pár a tak solidní manšaft nedáme dohromady.“ Na turnaji padlo celkem 75 gólů, vítěz jich 16 dal a jen šest inkasoval, zatímco Loučimští jich inkasovali 20 a jen 3 dali. Také tradičně patří k turnaji i k podzimní pouti taneční zábava a tu členové místního Sokola připravili v sále restaurace pana Matějky tradičně dobře. Letos pozvali skupinu babylonskou Orient Expres ve složení Jan Dufek, Dana Dufková a Vojtěch Judák. Country, pop a rock, tohle všechno skupina zahraje a pro vytvoření dobré nálady na zakončení turnaje nemohli pořadatelé udělat víc.
Loučimské děti mají hřiště
Loučim / 8.8.2008. Malou slavnost u příležitosti předání nového dětského hřiště do užívání uspořádal v neděli 17.8. odpoledne místní obecní úřad. Jeho vznik nebyl jednoduchý. Nejprve požádat o dotaci z Programu stabilizace a obnovy venkova Plzeňského kraje ve výši 100.000 a vyčkat, bude-li schválena, potom sehnat cenově dostupnou firmu a zažádat o stavební povolení. Na stavebním úřadu se zjistilo, že uvažovaný pozemek je veden jako vodní plocha, takže bylo nutno podat žádost o změnu druhu pozemku dle skutečného stavu. Další problém se vyskytnul při zjišťování umístění telefonního kabelu, který měl podle plánu vést podél pozemku hřiště. Vedl samozřejmě středem – přeložení sloupu s telefonním vedením a zrušení přívodních kabelů stálo obec dalších 20 tisíc, takže celkové náklady se nakonec vyšplhaly na 196 tisíc korun. Koncem července ale mohla odborná firma po předchozí úpravě pozemku osadit kolotoč, dva druhy houpaček, houpací pružinu pro nejmenší, lezeckou stěnu a skluzavku, pro dospělé pak 3 lavičky. Úpravu terénu a okolí hřiště už obec zajistila vlastními silami pod vedením pana Josefa Švába. Toho také jmenovala při krátké úvodní řeči místostarostka obce Jana Dirriglová, která měla na zřízení hřiště hlavní podíl. „Jsem velice ráda, že se i přes počáteční potíže všechno povedlo ještě v době prázdnin, kdy jsou děti zbavené školních povinností a mají více času na hraní. Přeji samozřejmě dětem mnoho zábavy na dětských atrakcích a dospělým příjemnou chvilku posezení a sousedského popovídání na lavičkách.“ Odpolední posezení s občerstvením i hudbou se pak protáhlo až do tmy.
Čtou lidé ještě knihy?
Loučim / Odpověď na otázku z titulku můžeme najít například v loučimské knihovně, která má v budově obecního úřadu (bývalé školy) vyhrazenu jednu místnost. Koncem května to byl rok, co knihovnu po modernizaci a instalaci počítače s připojením na internet opět otevřeli. Knihovnice Věra Panošová má k dispozici čísla: „Registrovaných čtenářů je celkem 23, z toho do patnácti let 7, nad 15 let 16. Za rok knihovnu navštívilo celkem 384 lidí a to máme otevřeno jen v pátek odpoledne od pěti do sedmi.“ Za rok si lidé vypůjčili celkem 487 knih, z toho 138 dětských, dospělí pak 349. Z Domažlic je v knihovně momentálně půjčeno 260 knih, které knihovnice mění každé dva měsíce a jsou to knihy především dětské. V současné době jezdí do Loučimi pracovnice domažlické knihovny a všechny knihy přebírají, balí do nových obalů a píší soupisy. Horší se budou vyřazovat. Knihovna má také svoji emailovou adresu: knihovna.loucim@tiscali.cz . Od konce minulého roku jsou v provozu nové webové stránky obce (www.loucim.cz), jejichž návštěvnost také stojí za zmínku. Od ledna do 2.června letošního roku zaznamenaly 769 návštěv a 11 829 shlédnutí (měřeno http://www.toplist.cz/). Na obec, v níž bydlí 126 stálých obyvatel, to určitě není špatný výsledek.
V Loučimi vozili děti na kolmaze a vyráběli zmrzlinu
Loučim / 31.5.2008. Soutěžní odpoledne spojené s táborákem a opékáním vuřtů připravili členové místního Sokola pro děti z Loučimi i okolí, kterých přišlo na koupaliště – kde se dětský den pořádá tradičně – téměř 25. Pro nejmenší byly připraveny bonbony na niti, které si musely poslepu odstřihnout, proskakování obručí, přelézání štaflí, všechno za dohledu dospělých. Starší děti měly podle nápovědy určit hlavní postavu nejznámějších pohádek, u stolku se dvěma vzduchovkami střílely do papírového terče anebo na dřevěné hranoly… v závěru odpoledne se mohly povozit na koni pana faráře. Ještě předtím byla ochutnávka zmrzliny, vyrobené ručně. Ve dřevěném kbelíku, obložená ledem, je nádobka se zmrzlinovou směsí. Na zpřevodované hřídeli se uvnitř nádobky – poháněno klikou – točí míchací zařízení a za důkladného ledování bylo během půl hodiny hotovo. „Jak je tenhle přístroj starý?“ zamyslel se Václav Böhm, který jej snesl z půdy bývalé kovárny, „žádný datum nikde není, ale hádal bych na první polovinu minulého století.“ A zmrzlina chutnala… jako ta pravá, z cukrárny. Navíc byla úplně zadarmo! Atrakce, která upoutala zájem všech dětí i dospělých, byl slalom se stavebním kolečkem, v chodském nářečí „kolmaze“, do jejíž korby si tátové naložili své ratolesti a mezi kolíky, navíc do kopce, museli co nejrychleji trať projet. Obavy z vyklopení dítěte se ukázaly jako neopodstatněné, v cíli byl každý běžec pouze zadýchaný. „Je to náročné, připravit program pro děti od nejmenších až po ty nejstarší,“ řekla hlavní organizátorka Vladimíra Kacerovská, „ale většinou se nám to každý rok podaří.“ Na spokojenosti všech zúčastněných to bylo vidět.
Hasiči soutěžili v Libkově
Loučim - Libkov / 11.5.2008. Dobrovolní hasiči okrsku č. 10 Pocinovice se na letošní soutěži v požárním sportu sešli v Libkově, kde si zároveň připomněli 105 založení svého sboru. Do krásného sportovním areálu pozvali kromě tradičních účastníků také hasiče z Miletic a dětské družstvo z Dlažova, aby předvedli, jak se soutěží v okrese Klatovy. Samotná soutěž probíhala podle pravidel v kategoriích do a nad 35 let. Domácí soutěžili pouze v kategorii mladších a zbylo na ně 4. místo. Třetí obsadili hasiči z Loučimi, Chodská Lhota získala stříbro a celkem s přehledem vyhráli Pocinovští. Kategorie nad 35 let už měla zajímavější průběh. Víceméně mimo soutěž předvedli hasiči ze Smržovic své plovoucí čerpadlo a zrovna tak Dobříkovští do pořadí neměli šanci zasáhnout. Mezi Chodskou Lhotou, Pocinovicemi a Loučimí se pak strhl boj o vítězství. První kolo vyhráli Loučimští, ve druhém je Pocinovští předstihli pouze do chvíle, kdy na posledním místě vylosovaní Loučimští vylepšili svůj čas o 1,6 sekundy a o 24 desetiny sekundy po letech porazili své Pocinovské rivaly. V podobných soutěžích je nutno slovo rivalita brát s rezervou, pro dobrovolné hasiče malých obcí jsou podobné akce společenskou příležitostí, ale také možností ověřit si, jak rychle by v případě nutnosti uměli zasáhnout v případě požáru do doby příjezdu profesionálů.
Dobrovolní hasiči soutěžili
Libkov / 11.5.2008. Sobotní odpoledne patřilo 10. května v Libkově dobrovolným hasičům. Pocinovský okrsek č. 10 zde uspořádal svoji každoroční soutěž v požárním sportu. Samotné soutěži předcházelo u příležitosti 105. výročí založení SDH v Libkově ocenění místních členů SDH za dlouholetou práci. Ve vzorně připraveném sportovním areálu obce pak nastoupila družstva ke štafetě. Za 66,16 sekund zdolali překážky dobrovolní hasiči Chodské Lhoty, na druhém místě byli Pocinovští, třetí Loučimští. Domácím rozhodčí pro několik chyb neuznali ani jeden ze dvou pokusů. Pro diváky, kterých se ve slunečném odpoledni sešlo hodně přes stovku, byl atraktivnější požární útok, který je rozdělen do kategorie mladých do 35 let a starších nad 35 let. Nejlepší mladé hasiče mají stabilně v Pocinovicích, jejichž práce nemá daleko k profesionalitě (a z rodiny Ponocných také několik profesionálů vzešlo) a tak jim první místo v soutěži náleželo právem. Ani v Chodské Lhotě si nevedou špatně – obsadili 2. místo. Třetí si vybojovali hasiči Loučimi, domácí zůstali na místě posledním a mají do budoucna co dohánět. Okrskové soutěže jsou kromě soutěžních klání také setkáním lidí, kteří se ve svém volnu v rámci dobrovolných hasičů věnují mnoha dalším činnostem pro své obce. To ale neubírá bojům o prvenství na sportovním duchu a v Libkově byla druhá kategorie napínavá až do poslední chvíle. Z pěti účastníků obsadil poslední místo Dobříkov. Smržovičtí předvedli plovoucí čerpadlo, s jehož pomocí byli čtvrtí. Pohárek a diplom za třetí místo putoval do Chodské Lhoty a mezi Pocinovicemi a Loučimí se rozhodovalo o vítězství. Po prvním kole se radovalo loučimské družstvo. Pocinovští jim ve druhém kole předvedli, že jsou lepší. Možná pomohlo vylosování (loučimští soutěžili poslední), možná i nová trička a nápisem HASIČI LOUČIM na zádech zapříčinila, že překonali pocinovské o 24 setiny sekundy a při závěrečném hodnocení převzali broušený pohár pro vítěze. „Tak se vám to konečně podařilo,“ blahopřál jim člen výkonného výboru okresního sdružení hasičů Václav Ponocný s úsměvem. A jak se v Loučimi připravovali, řekl jejich velitel Josef Šváb: „Moc času na velké nacvičování letos nebylo, těch pracovních akcí je hodně. Takže jsme si vyzkoušeli spojování hadic a savic a pak už to bylo o rychlosti…“ Na úplný závěr ukázali své kvality i hosté z klatovského okresu – dospělí z Miletic a děti z Dlažova, kam je z Libkova co by kamenem dohodil. A také oni si vedli zdatně. Okrsková soutěž v Libkově byla důkazem toho, že být v současné době dobrovolným hasičem je oběť. Ale také radost z dobře vykonané práce i výsledků soutěžení.
Sokolové měli valnou hromadu
Loučim, Libkov / 20.4.2008. Do soboty 25.4. měli loučimští sokolové ve stavu 28 členů a jen několik jich chybělo, aby účast na jejich valné hromadě byla stoprocentní. Na vysvětlení – obce Loučim a Libkov mají tělovýchovnou jednotu společnou a společných akcí bylo ve zprávě o činnosti za minulý rok ( připravila ji místostarostka a hospodářka Vladimíra Kacerovská) vyjmenováno hodně. Snad nejvýznamnější byla účast žen s jejich sletovou skladbou „Bubínky“ na oslavách 650. let založení obce Loučim. Kromě cvičení se členové Sokola podíleli také na přípravě kulturního programu a technickém a organizačním zajištění oslav. Pravidelné akce, jako je pořádání masopustního průvodu Loučimí, Libkovem a Novou Vískou a zakončeném maškarním bálem v Libkově, pořádání dětského dne, turnaje v malé kopané O malovaný džbánek a pouťového sportovního odpoledne pro děti, tanečního večera o Velikonoční a podzimní pouti i Mikulášské zábavy v Libkově, jsou samozřejmou součástí činnosti sokolů a čtenáře Deníku o nich pravidelně informujeme. A že nežijí pouze akcemi tradičními, dokazuje uspořádání Stezky odvahy počátkem listopadu loňského roku. Děti se vydaly od táboráku na koupališti cestou roklí kolem siluet ohnivě zářících dýní, stezkou strašidel a přízraků ke hřišti a kolem hřbitovní zdi do místní knihovny, kde na ně čekal jablečný čaj a koláčky. Sokol je nicméně jednotou tělovýchovnou. „Cvičit budeme taky,“ řekla po skončení valné hromady náčelnice Milada Černá, „ve dnech 20. až 22. června se 5 našich členek zúčastní v Liberci „Sokolského sletu pod Ještědem“, kde předvedeme skladbu „Malá hezká chvilka“ na Mozartovu hudbu. Cvičí se s kužely, ve skupině je celkem 14 žen, my vlastně doplníme ženy z Pocinovic.“ A protože své vystoupení chtějí předvést co nejlépe, nacvičují už od září loňského roku. Výroční schůzování Sokola Loučim bylo příležitostí sejít se, zavzpomínat na uplynulý rok a naplánovat činnost na rok další. A jestliže na počátku večera měli 28 členů, po skončení valné hromady už platilo číslo 34. Přihlášku podalo 5 dětí a jeden muž.
Požární nádrž opět čistá
Loučim / 19.4.2008. Předposlední dubnovou sobotu se dobrovolní hasiči v Loučimi připravovali na léto. Aby mohli požární nádrž využívat na koupání nejen oni, ale také obyvatelé a návštěvníci obce, bylo nutno ji vypustit a zbavit usazených nečistot. Nejprve přišly na řadu lopaty a kolečka a potom proud vody z hydrantu u lesnické bytovky. Velitel loučimských hasičů Josef Šváb ml. důkladně vystříkal šikmé stěny nádrže i její dno, aby v letních měsících byla voda opět čistá. „Je to každoroční přemýšlení, kdy nádrž čistit,“ řekl J. Šváb, „lepší by bylo počkat na konec května nebo začátek června, ale protože přítok je samospádem z lesa nad obcí, mohlo by se stát, že v té době bude málo srážek a nádrž bude napůl prázdná.“ Jednatel sboru ing. Jiří Grösl vzpomněl minulé sezóny: „Nejdřív jsme k vyčištění zvali kolegy v Pocinovic s cisternou. Potom jsme použili vlastní stroj, aby z proudnice šel dostatečný tlak a před dvěma lety už stačil tlak z hydrantu. Jako dnes.“ V deštivém počasí sobotního dopoledne udělalo několik členů SDH (a dva nečlenové) pro svoji obec opět kus práce.
Oživí náves dětským hřištěm
Loučim / 6.4.2008. Dvě zprávy dostal v minulých dnech obecní úřad v Loučimi. A jak už to bývá, jedna byla dobrá, druhá špatná. Zpráva o zamítnutí žádosti o dotaci z Programu rozvoje venkova v částce 700 tisíc korun lze bezesporu považovat za špatnou. Peníze měly být použity na stavební úpravy přízemí budovy obecního úřadu, kde bylo záměrem vybudovat klubovnu (ohavnou úřednickou hantýrkou „prostory pro volnočasové aktivity“) pro děti, kterou by využívaly v době, kdy počasí nedovolí trávit čas venku. Proti zdůvodnění regionálního odboru Státního zemědělského investičního fondu, který o rozdělování dotací rozhoduje – „žádost nebyla schválena z důvodu nedostatku finančních prostředků ke spolufinancování z Programu rozvoje venkova pro opatření/podopatření/záměr, na něž jste žádost podával/a“ – nelze mít námitek. Na dotaci není právní nárok, letos bude třeba podat žádost znovu. Jako malá satisfakce tak zapůsobila zpráva druhá, ta dobrá. Na žádost o poskytnutí dotace v rámci Programu stabilizace a obnovy venkova Plzeňského kraje na stavbu dětského hřiště dostala obec od kraje 100 tisíc korun. Radost z dotace neskrývala místostarostka Loučimi Jana Dirriglová, která absolvováním několika kurzů získala možnost vyplňovat složité žádosti o dotace sama, což je pro obec velikým přínosem. „Od kraje jsem dostali zmíněných 100 tisíc, z našeho rozpočtu půjde 70 tisíc,“ řekla J. Dirriglová a pokračovala: „Zařízení bude multifunční, to znamená, že bude sloužit dětem ke hře i sportu, ale i pro dospělé k odpočinku. Jednání kolem stavby, to je stavební povolení, smlouvu s Krajským úřadem a podobně chceme zvládnout co nejdříve, ideální by bylo, kdybychom všechno, včetně stavby a montáže, stihli do léta.“ Ve spodní části návsi pod rybníkem tak vznikne prostor, kde pro děti bude koník na pružině, dřevěná konstrukce prolézačky se skluzavkou a řetězovými houpačkami, lezecká stěna a pro dospělé tři lavičky. Hřiště bude prostorem nejen pro dětské hry, ale také prostorem pro setkávání dospělých obyvatel obce a bude tak sloužit ke zvýšení pocitu sounáležitosti s místem, kde lidé žijí.
Práce i odměna
Loučim / 30.3.2008. Jakou činností se zabývají dobrovolní hasiči v jarním období? Na tuto otázku si dali odpověď na své schůzi v závěru minulého týdne Loučimští. Ještě předtím ale zhodnotili zimní období a především tradiční hasičský ples, který uspořádali o posledním lednovém víkendu. Podle pokladníka Milana Zimmermanna byly všechny finanční záležitosti v pořádku a čistý zisk 13 169 korun byl o čtyři tisíce vetší než v loňském roce. „Pokud mám informace, v okolních obcích bylo na hasičských bálech poloprázdno,“ řekl velitel sboru Josef Šváb ml., „my jsme měli problém umístit návštěvníky do plného sálu. Máme ale mezi sebou členy, kteří nebyli schopni zaplatit ani těch 70 korun vstupu.“ Jako odborný zásah si připsali také odklízení spadaných větví na silnici pod hřbitovní zdí po orkánu Emma 1. března odpoledne, kterého se zúčastnili Josef Šváb, Jaroslav Široký, Jiří Grösl a Otakar Blahut. Na jaro si v Loučimi naplánovali tři akce. Zprovoznit hydrant nad hřištěm, vyčistit požární nádrž, která v letním období slouží i jako koupaliště a dobře se připravit na okrskovou soutěž 10. května v sousedním Libkově. Ta bude spojena se 105. výročím založení tamního sboru. A ještě jednu akci, pojatou spíše jako odměnu, plánují dobrovolní hasiči. Pokud bude volný termín, chtějí v pátek 2. května vyrazit do Prahy na exkurzi letiště v Ruzyni, jejíž součástí je také prohlídka nejmodernější hasičské stanice v České republice. Zájezd má na starosti revizor Josef Panoš: „Přihlásit se může každý, nejen členové sboru. Vybrali bychom si trasu pro 42 lidí, cena je 3500 korun. To se zaplatí z hasičské pokladny, příspěvek na autobus bude 250 korun, tolik bude stát cesta každého účastníka. A když nedáme tolik lidí z Loučimi, oslovíme hasiče z Libkova.“ Posledním oficiální bodem schůze bylo rozhodnutí zakoupit ještě jednu nabíjecí svítilnu a pár vysílaček, které budou k dispozici nejen hasičům, ale i pro potřeby obce.
Koleda na sněhu
Loučim / 23.3.2008. Množstvím sněhu, který sporadické sluneční paprsky nestačily přes den zlikvidovat, připomínaly cesty i okolní stráně v Loučimi spíš vánoční, než velikonoční čas. I přesto ve čtvrtek večer vyrazila skupinka místních dětí s řehtačkami oznámit, že zvony budou do soboty mlčet. V pátek klepáči obešli vesničku 3x, poslední „klepání“ bylo v sobotu ráno v sedm a než se všichni sešli u místní restaurace, stačili se ještě koulovat. Odměnou za ranní vstávání pak byla polední koleda, kdy do košíčku vystlaného senem přibylo tu vajíčko, tu něco sladkého a do kasičky občas i bankovka nebo drobné. „Jezdí se mi dobře,“ odpověděl Martin Kacerovský s řehtacím trakařem na otázku, jak to letos jezdí na sněhu, „jenom v zatáčkách to beze trochu smyk,“ dodal se smíchem. „Tak seřadit,“ zavelel Patrik Jung, který jako nejstarší odpovídá za hladký průběh koledy, „a jdeme.“ Do zimních oteplovaček, bund, čepic a rukavic navlečení koledníci se vydali na další cestu po vsi.
V Loučimi uklízeli
Loučim / 8.3.2008. Původní termín brigády na úklid obce – minulou sobotu – zrušilo počasí, mezi chalupami se proháněl orkán Emma. O týden později už se počasí umoudřilo a tak mohlo deset obyvatel obce vyrazit s hráběmi a lopatami uhrabat loňské listí z trávníků, prostoru mezi silnicí a chodníčkem, vyřezat staré větve ze stromů na návsi a jednu suchou lípu u silnice porazit. Naložit na valník traktoru, odvézt, další valník… trvalo to celé dopoledne. Hlavní organizátor Josef Šváb k tomu řekl: „Není nás moc, přestože je brigáda placená obecním úřadem, přišlo jen pár lidí. Jestli to bylo změnou termínu… nevím. A mám obavy, že lepší už to nebude.“ Úklid před velikonočními svátky je v Loučimi každoroční záležitostí, protože o Velikonocích mají jarní pouť. Každý má jistě doma plno práce s úklidem, ale o úpravu společných prostor by mohlo mít zájmem více obyvatel, než pouhých deset. A pár mladých se taky mohlo ukázat, zaznělo v diskusi při čekání na další prázdný valník. V každém případě se už druhý den trávník na návsi zelenal trochu víc, než před brigádou.
V Loučimi fotili parní mašinu
Loučim / 9.2.2008. Sobota 9.2. byla v Loučimi bohatá na události. Odpoledne zde slavili masopust průvodem obcí, dopoledne byl k vidění nákladní vlak s dvanácti vagóny, který táhla parní lokomotiva 475.111. Nepříliš propagovanou jízdu z Domažlic přes Klatovy do Nemilkov si objednala skupina příznivců železnic a zanícených fanoušků z Německa, Anglie a Česka. Celkem 30 nadšenců s fotoaparáty a kamerami mělo zřejmě obavy, aby lokomotiva nebyla obsypaná diváky a fotky by pak ztratily svoji vypovídací hodnotu. A protože jízda vlaku byla především fotografická, podřídila se tomu doba pobytu ve stanicích, couvání na zhlaví a opětovný vjezd na jinou kolej (ve Kdyni)… a při každém rozjezdu valil se z komína lokomotivy chvílemi tmavý, po delší jízdě pak obláčkovitě světlý kouř. Prostě jako za starých časů, kdy podobné mašiny tahaly všechny vlaky. Jen pro úplnost – Šlechtična, jak sobotní lokomotivě přezdívají – nikdy pravidelně na této vedlejší trati nejezdila, při své maximální 100 km rychlosti byla určená pro rychlíkovou dopravu. A nechybělo mnoho, aby nejela ani v sobotu. „V pátek ráno ve čtyři jsme dokončili opravu popelníku,“ řekl Jan Rais, který plnil funkci topiče, „a kolega, který měl jet jako druhý strojvedoucí, nebyl před odjezdem k probuzení. Vůbec.“ Jan Rais a ing. Vlastimil Buba, který jako hlavní organizátor zajišťoval celou akci, jsou členy plzeňského Iron Monument Clubu. Ten má ve své sbírce kromě lokomotivy 475.111 vyrobené firmou Škoda Plzeň v roce 1947 také průmyslovou parní lokomotivu typu CS 400, výrobek ČKD Praha z roku 1956, prezentující IMC jako stabilní exponát v expozici na prohlídkovém okruhu v pivovaru Plzeňský Prazdroj, nákladní parní lokomotivu 556.0210 z roku 1953, která byla v období březen 2004 - únor 2005 umístěna před obchodním centrem Olympia v Plzni a další zajímavé kousky bývalého lokomotivního a vozového parku ČSD. Únorový termín si zájemci nevybrali náhodou. Na fotkách měl být vlak projíždějící zasněženou krajinou. Počasí rozhodlo jinak, ale i navzdory tomu byl pohled na čoudící mašinu s loučimským kostelem v pozadí krásný, byť poněkud nostalgický…
Přísně utajená mise
Loučim / 11.2.2008. Pro náhodné diváky vzpomínka na minulé století, pro nezasvěcené fandy a příznivce parních lokomotiv trochu zklamání. Tak by se dala označit utajená jízda parní lokomotivy 475.111 (zvané Šlechtična) v sobotu 9. února. Na vlak o dvanácti nákladních vagónech, který jel trasu Domažlice – Klatovy – Nemilkovy čekalo před desátou hodinou v železniční stanici Kdyně víc než 30 fanoušků a příznivců parní dráhy a kamerami a fotoaparáty. V okamžiku, kdy se z oblouku tratě vynořilo čelo lokomotivy, z jejíhož komína se valil bělavý kouř, rozhostila se na tvářích všech přítomných jakási blaženost a uzávěrky cvakaly jako rychlopalná puška. Vlak pobyl 20 minut, potom couvl, aby se vrátil na vedlejší kolej. Ještě pár snímků, charakteristické zahoukání a potom už odjezd. Další fotografická zastávka byla Loučim. „Tuhle jízdu si objednala a zaplatila skupina asi třiceti příznivců železnic z Česka, Německa a Anglie,“ řekl ing. Vlastimil Buba, který s časovým harmonogramem v ruce „šéfoval“ průběhu akce. „Je to čistě fotografická záležitost, takže jedeme podle jejich pokynů. Na přání můžeme couvnout zpátky na zhlaví a udělat ještě jeden příjezd, aby každý mohl získat dostatečné množství snímků.“ Lokomotiva je majetkem Iron Monument Clubu Plzeň, jeho členové ji nejen provozují, ale hlavně udržují v provozuschopném stavu, což je stojí hodně úsilí a ještě víc volného času. A proč o jízdě nikde nebyla ani zmínka? Objednavatelé neměli zájem, aby byly zastávky obležené ostatními fanoušky…
Masopustní průvod v Loučimi
Loučim / 9.2.2008. O týden později než jinde uspořádali Sokolové za spolupráce dobrovolných hasičů masopustní průvod tradiční trasou – Loučim, Nová Víska, Libkov. Změna termínu měla čistě prozaický důvod – před týdnem nebyla kapela. A bez muziky, která by zahrála u každé chalupy, do níž masky zavítají, to by nebyl ten pravý masopust. Po předchozích letech byl každý jistě zvědavý, co za masky uvidí letos. A k vidění byl – kromě dalších – švec Botka se synem (ve skutečnosti otec s dcerou), který každému ochotně prohlédl a kladívkem proklepal podrážky. Čtveřice bíle oděných námořníků s lahvemi rumu měla na mořské vlky příliš ladný krok a posléze se ukázalo, že jsou to námořnice z Libkova! Z Loučimi se do průvodu vydala Sněhurka a 7 trpaslíků, mezi nimiž byl nejstarší účastník i se svým sedmiletým vnukem. Úsměvy na tvářích obyvatel přihlížejících průvodu vyvolalo nejen slunce, které jakoby slibovalo jaro (v únoru!), ale hlavně barvy nápaditých kostýmů všech třiadvaceti masek, které poctivě obešly všechna obydlí. A bylo jen hodně málo místních, kteří by nebyli doma anebo dokonce nechali vrátka zamčená. Pošumavská lidová muzika Veselá pětka z Klatov hrála řízně nejen venku, ale také večer v sále Libkovského hostince, kde po skončení obchůzky pokračovali všichni v zábavě na maškarním bále. Jiří Vaněk, který se spolu s Jiřím Gröslem, Pavlem Sikou a Josefem Švábem (ten v masce abatyše) zajišťoval hladký průběh průvodu, zhodnotil celé odpoledne: „Letos nám mimořádně přálo počasí a vylákalo tak hodně lidí, kteří průvod doprovázeli. Povedlo se dát dohromady hodně kostýmů, v průvodu byla dobrá nálada, s pitím to nikdo nepřehnal. Co víc si můžeme přát? Příští rok půjdeme opět!“
Masopustní průvod v Loučimi
Loučim / 9.2.2008. O týden později než jinde uspořádali Sokolové za spolupráce dobrovolných hasičů masopustní průvod tradiční trasou – Loučim, Nová Víska, Libkov. Změna termínu měla čistě prozaický důvod – před týdnem nebyla kapela. A bez muziky, která by zahrála u každé chalupy, do níž masky zavítají, to by nebyl ten pravý masopust. Po předchozích letech byl každý jistě zvědavý, co za masky uvidí letos. A k vidění byl – kromě dalších – švec Botka se synem (ve skutečnosti otec s dcerou), který každému ochotně prohlédl a kladívkem proklepal podrážky. Čtveřice bíle oděných námořníků s lahvemi rumu měla na mořské vlky příliš ladný krok a posléze se ukázalo, že jsou to námořnice z Libkova! Z Loučimi se do průvodu vydala Sněhurka a 7 trpaslíků, mezi nimiž byl nejstarší účastník i se svým sedmiletým vnukem. Úsměvy na tvářích obyvatel přihlížejících průvodu vyvolalo nejen slunce, které jakoby slibovalo jaro (v únoru!), ale hlavně barvy nápaditých kostýmů všech třiadvaceti masek, které poctivě obešly všechna obydlí. A bylo jen hodně málo místních, kteří by nebyli doma anebo dokonce nechali vrátka zamčená. Pošumavská lidová muzika Veselá pětka z Klatov hrála řízně nejen venku, ale také večer v sále Libkovského hostince, kde po skončení obchůzky pokračovali všichni v zábavě na maškarním bále. Jiří Vaněk, který se spolu s Jiřím Gröslem, Pavlem Sikou a Josefem Švábem (ten v masce abatyše) zajišťoval hladký průběh průvodu, zhodnotil celé odpoledne: „Letos nám mimořádně přálo počasí a vylákalo tak hodně lidí, kteří průvod doprovázeli. Povedlo se dát dohromady hodně kostýmů, v průvodu byla dobrá nálada, s pitím to nikdo nepřehnal. Co víc si můžeme přát? Příští rok půjdeme opět!“
Masopustní veselí
Loučim / 9.2.2008. Masopustní průvod Loučimí, Novou Vískou a Libkovem vyrazil v sobotu po jedné hodině a jako by pořádající Sokol chtěl dokázat, že nápadů má plnou studnici, bylo se opět na co dívat. Z bývalé kovárny v Loučimi vyšel malý průvod – vedla jej Sněhurka a za ní – jak jinak – 7 trpaslíků. Možná regionální rarita – za trpaslíka byl děda (Václav Böhm) i jeho vnuk (Martin Kacerovský). A vytvořili také nejstaršího a nejmladšího účastníka! Z Libkova místo loňských čertů přijel švec Botka a syn (Ladislav Černý s dcerou, které loňská čertice slušela o 100 % víc!) a také čtyři námořníci s nezbytným rumem (opravdovým, žádný čaj!), kteří dávali u každé chalupy každému jejími obyvateli loknout. Když ovšem promluvili, zjistilo se, že místo mořských vlků má člověk před sebou vlčice. Nebylo chalupy, kde masky nedostaly něco napít, případně na zub a také malý příspěvek na muziku na večerní maškarní bál v Libkově. Většina Loučimských také masky doprovodila po celé obci a tak jindy poklidná náves byla plná nejen místních, ale i jejich příbuzných a známých z blízkého i vzdálenějšího okolí. Tradice masopustu díky lidem, jako jsou v Loučimi a Libkově tak zůstává zachována, byť její původní smysl možná už poněkud ztratil na svém významu.
Bosou nohou do hadího hnízda aneb o smyslu masopustu
10.2.2008. Uplynulou sobotu oživily chodské vesnice masopustní průvody. Do všelijakých masek oblečení jindy seriózní lidé obcházeli chalupy, kolemjdoucí i domácí polévali levnou voňavkou, konfety rozhazovali a při muzice poskakovali a místy i tančili. U každé chalupy do sebe kopli panáka a pokračovali k další. Při pohledu na ten mumraj mě napadlo – má vůbec oslava masopustu smysl? Hodně lidí nemá ponětí o termínu a délce jeho trvání (od Tří králů do Popeleční středy, ta je 40 dní zpátky od pondělka týdne, kdy jsou velikonoce), že po jeho skončení by se neměly pořádat žádné bály (někde to i zpívají – už je konec masopustu, už je konec muziky) a že by se 40 dní všichni měli postit, to ví jen pár zasvěcených. Není masopustní průvod pouhá záminka navléknout na sebe jakoukoliv maškarádu a řádně – a hlavně zadarmo –prolít si hrdla rozličným alkoholem (povětšinou tvrdým), vykoledovat nějaké peníze a pokud člověk přežije odpoledne, dorazit se na večerním maškarním reji? Na první pohled se tato myšlenka nabízí, ale bude to – jako všechno – trochu jinak. Masopust je letitá tradice a její přenesení do dnešní přetechnizované doby je sympatický počin. Přípravu masopustu si organizují lidi sami a věnují tomu hodně volného (= nedostatkového) času. Vymyšlení rázu průvodu a jednotlivých kostýmů. Nacvičení písniček, jejich alespoň částečná synchronizace s muzikanty… k tomu všemu se lidi musí dát dohromady. Překonat pohodlí, vytáhnout paty z teplých obydlí, starosti všedního dne tam nechat a pobavit nejen sebe, ale i ostatní. Je to málo nebo hodně? Kdo se baví, ten se nepere.
Nikomu se domů nechtělo
Hasičský bál v Loučimi ve znamení pohody
Loučim / 27.1.2008. Je lepší mít v malé obci sál pro 300 lidí anebo stačí poloviční? Na tuto hypotetickou otázku si v sobotu 26. ledna mohli loučimští dobrovolní hasiči odpovědět snadno: někdy by se větší sál hodil. Na jejich bále v restauraci pana Matějky bylo tak plno, že volnou židli už by si další návštěvníci museli přinést z domova. Své bály pořádá většina dobrovolných hasičů každoročně od svého založení, ze zisku dotují svoji činnost a jejich příprava by mohla být rutinní záležitostí, což často vede ke snížení úrovně. Tomu se v Loučimi snaží vyhnout. „Začíná to objednáním kapely,“ říká k tomu velitel sboru Josef Šváb ml., „ kterou na příští rok už máme zajištěnou. Samotná příprava znamená oslovit sponzory, týden předem pozvat osobně všechny obyvatele obce, nakoupit tombolu a spolu s věcmi, které lidé přinesou ji sepsat a vystavit. Nakoupit suroviny na přípravu chuťovek, sestavit stoly v sále a potom už jenom vyčkat, jak to všechno dopadne.“ „A letos to dopadlo nad očekávání dobře.“ dodal k tomu kolem sobotní půlnoci ing. Jiří Grösl, jednatel. „V osm večer bylo plno, tančit se začalo hned při první sérii přeštické kapely Orient. Prodalo se tisíc chuťovek, tady jsme proti loňsku navýšili cenu za tácek (10 kusů) z deseti na patnáct korun a obava, že něco zbude se nepotvrdila. Lísky do tomboly jsme museli dávat jen 10 na osobu, aby se dostalo na všechny. Z tohoto hlediska můžeme být spokojeni.“ Taneční vložku obstarala děvčata z Aerobic Kdyně pod vedení Šárky Bürgerové a přispěla tak i ke spokojenosti drtivé většiny návštěvníků. Vyzvídat na jednotlivcích jejich názor na celý večer nemělo význam. Když se člověk pozorně rozhlédl a viděl úsměvy na tvářích, chuť tancovat a bavit se, byla všechna slova zbytečná. Skutečnost, že ještě před druhou hodinou po půlnoci skoro nikdo neodcházel, mluví sama za sebe. „S tím sálem se to má tak,“ řekl k problému jeho kapacity Ota Blahut, kulturní referent sboru, „když je sál velký a lidí málo, udělají se patričky – jedna v jednom rohu, druhá naproti a baví se odděleně. V malém sále se baví všichni i mezi sebou. A co si budeme povídat, naplnit na vesnici velký sál se dneska podaří jen málokdy.“ Úrovní letošního bálu si Loučimští zvedli laťku zase o kousíček výš.
V Loučimi plesali hasiči
Loučim / 27.1.2008. Jsou události, o nichž se píše velice snadno. Věty se na papír řadí téměř automaticky a celek do sebe zapadne jako kostky lega. A jindy se slova vzpírají jakémukoliv zpracování a věty toporně trčí z textu... letošní hasičský bál v sále restaurace pana Matějky v Loučimi lze bez uzardění zařadit do první skupiny a nejen proto, že je svým způsobem vrcholem společenské sezóny celého roku. Neboť i z plesu můžou lidé odcházet otráveně se slovy – že jsme raději neseděli doma u televize. Jestli něco takového napadlo některého návštěvníka loučimského bálu, musel mu někdo na tanečním parketu hodně důrazně šlápnout na nohu. A nebylo by divu, protože parket byl plný při každé sérii lidovek anebo popíku, přičemž právě lidovky zvládala kapela Orient z Přeštic o poznání lépe – některé hity sedmdesátých let zněly ve stylu – co neuzpívám, to uřvu. Ale budiž, ne vždy se všechno povede na 100 procent a kapela jen doplnila nevídanou atmosféru v sále. Protože úsměvy a smích na tvářích bylo vidět celý dlouhý večer a spokojenost neskrýval ani Ing. Jiří Grösl, jednatel SDH: „Včera jsme v sálu připravili 130 míst a dnes jsme museli ještě 20 židlí přidat. Muzika začala hrát v osm, to už bylo plno a hned na první sérii se tancovalo. 1000 jednohubek se prodalo okamžitě, jindy je nabízíme ještě po půlnoci. Tombola – 233 cen a 933 lístků. Museli jsme prodávat jen deset kusů na osobu… „Od doby, kdy tady Jirka (majitel restaurace J. Matějka) před deseti lety koupil a zrekonstruoval tyhle prostory a my tady po několikaleté pauze opět pořádáme plesy,“ ukázal kolem sebe ve výčepu velitel hasičů Josef Šváb ml., „se ještě nikdy nepodařilo udělat takovouhle atmosféru. Dnešní večer se fakt povedl!“ Velitel zásahové jednotky Tomáš Franc k tomu dodal: „Loučim prostě jede!“ Předtančení obstarala skupina aerobiku ze Kdyně (říkají si Divoženky, ale podle věku bych je spíš přejmenoval na Divoholky), jejíž vedoucí Šárka Bürgerová byla v dobré náladě celý večer. „Ani to moc nakazily,“ odpověděla se smíchem na otázku, jak dívky tančily. Před druhou hodinou se hostinský podíval na hodinky a spíš pro sebe poznamenal – dneska se snad nikdo nechystá odejít! Hasičský bál v Loučimi se vydařil nad očekávání a všichni, místní i ti, kdo přijeli z okolí (přibližně půl na půl) odcházeli s pocitem, že strávili daleko lepší večer než doma u televize
Širák a kolárek
Loučim / 18.1.2008. Pro loučimského faráře a zároveň okrskového vikáře domažlického vikariátu kdyňského pátera Miroslava Kratochvíla byl minulý týden setkáváním s lidmi, kteří jej mají rádi – slavil šedesátku a tak si málokdo nechal ujít příležitost stisknout mu ruku a poblahopřát. A vzhledem k tomu, že trvalé bydliště má v Loučimi, byli to zástupci obce a sboru dobrovolných hasičů (jejichž je také členem), kteří jej navštívili na faře s dárkovými balíčky. „Tož pojďte dál a nezouvejte se,“ přivítalo gratulanty moravské nářečí, které si páter Kratochvíl uchoval i po dlouhých letech pobytu v našem kraji. „V Loučimi, nebo spíš v loučimské farnosti jsem už 20 let,“ odpověděl na otázku, kde se cítí doma, „takže zřejmě tady. I když pobyt střídám se Kdyní.“ Kdyně je sídlem farního úřadu, takže nutnou administrativu je potřeba vyřizovat tam. V Loučimi má u fary malý ranč, jak se smíchem říká oplocenému pozemku, na němž se kromě tří koníků pase několik daňků, páv a také mediálně známá lama (původně byly dvě, jedna před dvěma roky zmizela a od té doby je nezvěstná). Kromě služebních aktivit a péče o své zvířectvo stará se p. Kratochvíl neméně dobře o církevní nemovitosti – fary i kostely. A je hodně málo oborů, na které si musí pozvat odborníky. Kožený širák a kolárek k Miroslavu Kratochvílovi patří jako k mrakům déšť a k obloze slunce. Šedesát let od jeho narození by mu hádal málokdo. „Však taky šedesátka není žádné věk,“ dodal se smíchem, když se návštěva z obce a dobrovolných hasičů po třech hodinách loučila.
Tři králové vinšovali i v Loučimi
Loučim / 8.1.2008. Jako každý rok vyrazili 6. ledna na svoji pouť tři králové. Nebyla to cesta dlouhá, obejít všechna loučimská obydlí trvalo nicméně skoro 2 hodiny. U každé chalupy se zastavit, popřát štěstí a zdraví, zazpívat známou písničku, do kasičky opatřené pečetí a známých logem charity vložit mince anebo bankovky, kterými obyvatelé přispěli na dobročinné účely. A nad dveře křídou napsat ono známé K+M+B 2008. To všechno zvládli Patrik Jung, jeho sestra Andrea, Lenka Švábová a černý vzadu, který hlídal peníze, Martin Kacerovský. A jako každý rok je doprovázel Josef Dědina ml., pro něhož je tahle „povinnost“ samozřejmostí. U poslední chalupy odpověděl na otázku, kolik se vybralo: „Letos je to trochu jinak, zapečetěná kasička se zítra odevzdá ve Kdyni a teprve tam se sbírka spočítá společně.“ Nám se podařilo zjistit, že konkrétně v Loučimi se letos vybralo 3 500 korun, což bylo o 190 korun více než v loňském roce. A to na obec, ve které žije 116 trvale přihlášených obyvatel včetně dětí, není zase tak málo.
Loučim / 8.1.2008. Jako každý rok vyrazili 6. ledna na svoji pouť tři králové. Nebyla to cesta dlouhá, obejít všechna loučimská obydlí trvalo nicméně skoro 2 hodiny. U každé chalupy se zastavit, popřát štěstí a zdraví, zazpívat známou písničku, do kasičky opatřené pečetí a známých logem charity vložit mince anebo bankovky, kterými obyvatelé přispěli na dobročinné účely. A nad dveře křídou napsat ono známé K+M+B 2008. To všechno zvládli Patrik Jung, jeho sestra Andrea, Lenka Švábová a černý vzadu, který hlídal peníze, Martin Kacerovský. A jako každý rok je doprovázel Josef Dědina ml., pro něhož je tahle „povinnost“ samozřejmostí. U poslední chalupy odpověděl na otázku, kolik se vybralo: „Letos je to trochu jinak, zapečetěná kasička se zítra odevzdá ve Kdyni a teprve tam se sbírka spočítá společně.“ Nám se podařilo zjistit, že konkrétně v Loučimi se letos vybralo 3 500 korun, což bylo o 190 korun více než v loňském roce. A to na obec, ve které žije 116 trvale přihlášených obyvatel včetně dětí, není zase tak málo.
