Obsah

 Setkání seniorů v Pocinovicích

 Nekrácený text článku v Domažlickém deníku 13.9.2019

 

V Loučimi požehnali nový zvon

Loučim – V neděli 8. září odpoledne se v 16 hodin poprvé rozezněl nový zvon na věži místního kostela Narození Panny Marie. Jeho požehnání přihlíželo 300 nejen věřících a ještě o padesát víc se přišlo občerstvit po skončení akce do společenských stanů na hřišti.

Historie zvonů loučimského kostela je pohnutá. V roce 1905 uhodil 5. října do střechy blesk, shořela střecha věže i kostela, staré zvony spadly a rozbily se. U zvonaře Herolda z Chomutova byly pořízeny tři zvony nové o celkové hmotnosti 13q. V listopadu 1916 byly dva z nich sňaty pro válečné účely – posloužily jako materiál na děla. Zůstal zvon z roku 1908 jménem Martin. Po první válce byl v roce 1926 ze sbírek rodáků a osadníků z Ameriky i zdejších věřících ulit opět v Chomutově nový,  4q těžký zvon, který dostal jméno Marie. Třetí zvon byl malý a sloužil jako umíráček, ten byl ulitý v Klatovech už v roce 1905. V březnu 1942 Martin na věži opět osaměl, když za velké účasti truchlícího lidu byly sňaty oba posledně jmenované zvony – pro válečné účely, jak jinak.

Několikaleté úsilí loučimského faráře Mons. Miroslava Kratochvíla přidat k Martinovi alespoň jednoho kolegu bylo po dlouhých 77 letech korunováno úspěchem, byť cesta od myšlenky k jejímu naplnění byla dlouhá. Na malém pódiu u nazdobeného zvonu tak mohl přivítat starostku obce Janu Dirriglovou, generálního vikáře plzeňské diecéze Jakuba Holíka a svého nástupce ve funkci Przemyslawa Ciupaka a taky představitele Nových Kostelů v Bavorsku včetně starosty Markuse Müllera a bývalých dvou starostů Egida Hofmanna a Josefa Berlingera jimž poděkoval za 330 kg mědi, kterou před dvěma lety na zvon věnovali. Přivítal též všechny přítomné, kteří přišli průvodem za zpěvu náboženských písní z místního hřiště.

„Žehnat nový zvon, to je událost, která se v některých farnostech ani neopakuje, protože mají zvony staré už několik století,“ řekl Kratochvíl na úvod.  „zvon… to není jen mrtvý kus kovu, říká se, že to je hudební nástroj, že má srdce, které ten kov rozezní, takže k nám hovoří a provází nás prakticky celým životem. Hned ráno, když se vzbudíme, volá nás k ranní modlitbě, v poledne, abysme se zastavili a vzpomenuli na Hospodina, provází nás, když uléháme ke spánku, volá nás k modlitbě, k bohoslužbám, provází novomanžele na jejich cestě, hlas zvonu nás provází i tehdy, když se loučíme s tímto světem. Zvon vnímáme jako něco, co k nám bytostně patří a co dokáže taky to naše srdce rozeznít a obrátit ho i k jiným horizontům, než jsou jen ty zde na zemi.“

 Po projevu loučimské starostky, která citovala z kroniky v úvodu článku zmíněnou pasáž o historii zvonů a hlavně poděkovala všem místním, kteří se na přípravách akce aktivně podíleli, došlo k hlavní části odpoledne, jíž bylo samotné žehnání. Toho se ujal generální vikář, zvon pokropil svěcenou vodou, zakouřil kadidlem a svěceným olejem udělal křížek. Potom hasiči, připravení u kliky rumpálu, zvon zvedli o několik centimetrů, aby mohl zaznít po úderu kladiva. Vystřídali se všichni, Kratochvíl, starostka, Ciupak, ti všichni klepli decentně, až přišel vysoký třicátník v modrákách a bacil kladivem pořádně! Věděl co dělá, byl to Michal Votruba z Myslkovic u Soběslavi, člověk, který zvon odlil a v neděli dokončil svojí práci jeho zavěšením do věže.

„Samotný zvon váží 411 kg, včetně závěsu má 509 kg a když se do něho dá srdce, je to dohromady 540 kg,“ řekl Votruba v krátkém rozhovoru, „formu jsme začali dělat počátkem ledna, odlili jsme ho 1. května, za 4 dny nato jsme formu vykopali, abysme zjistili, jak zvon dopadl a dopadl dobře, takže je tady. Zvon patří mezi větší, protože laděním je v první oktávě, má tón B1. Na vaší věži je zvon s laděním C2 a my jsme k němu museli udělat ten B1, aby spolu vytvořily souhru. Tónování není nahodilé, to je prostě daný, takže i kdybyste chtěli větší nebo menší, tak to nejde, protože tenhle tam pasuje.“

Zvon se jmenuje Panna Maria Loučimská, nahoře je nápis NA PAMÁTKU PŘENESENÍ MILOSTNÉ SOCHY P. MARIE LOUČIMSKÉ DO BAVORSKÉHO LESA, NYNĚJŠÍCH NOVÝCH KOSTELŮ, VĚNUJÍ FARNÍCI, dole pak ODLIL MICHAL VOTRUBA V MYSLKOVICÍCH   LOUČIM 1419-2019 KE CTI BLAHOSLAVENÉ P. MARIE A SV. MARTINA.¨

A co všechno musí dobrý zvonař ovládat?  „Říká se, že zvonařství je devatero řemesel. Musíte umět slévačinu, kovařinu, tesařinu, truhlařinu, modelařinu… něco dělám sám, na něco mám spolupracovníky – elektrikáře, tesaře, sochaře a kolegy, kteří mi pomůžou, takže to není jen moje záležitost. Většinu prací dělám doma, kováře mám ve Vyškově, ten vykove srdce, to jsou vždycky výkovky, doma se to zkompletujeme jako jeden kus a potom už to jede na místo,“ uzavřel Votruba a zatímco hasiči a případní další zájemci točili klikou (986x!) a zvon stoupal do připraveného okna ve výšce 20 metrů, zazpívalo improvizované pěvecké sdružení rodiny Dědinovy a Valentovy a bavorský sbor Hohenbogen-Chor.

Stejný počet řemesel jako zvonař ovládá také Kratochvíl, který několik dnů předem spolu se svým bratrem Martinem připravili pódium, svařili konstrukci rumpálu, ve věži pak provedli veškeré potřebné práce a když průvod procházel z hřiště přes nádvoří fary, mohli všichni obdivovat rustikální úpravy exteriéru – když vám loučimský farář podá ruku, není to stisk intelektuála, ale člověka práce v tom dobrém slova smyslu. Jeho kázání jsou kromě předepsaných částí ze života a dobře jim rozumí i ten, kdo kostel navštěvuje jen sporadicky…

Jestliže sobota byla plná mrholení a deště, v neděli dopoledne se ukázala modrá obloha a pršet začalo až  po čtvrté odpolední, ale to už si všichni po střechami vyzdobených stanů u stolů pokrytých bílými ubrusy pochutnávali na řízku se salátem, pivu, limonádě a kávě, k níž každý dostal kousek chodského koláče – to všechno díky sponzorským darům grátis. A taky díky obětavým loučimským hasičům, sokolům a představitelům obce! Upomínkou na slavný den bude každému i pamětní list s motivem kostela i zvonu.

Nahoru