Obsah

 Loučim

                                                                                     Obsah

Loučim
Kostel Narození Panny Marie
Kaple svaté Kateřiny
Zajímavosti

Kněží působící v Loučimi

 

Farnost: Kdyně (farnost do roku 2005: Loučim)

V roce 1890 bylo v Loučimě 56 domů (341 Čechů), v roce 2001 zde žilo 124 obyvatel v 54 domech (Chodsko 2003; Ottova encyklopedie a sčítání obyvatel, ČSÚ).

Německý název: Lautschim.

 

                      Kostel Narození Panny Marie

Loučimský kostel Narození Panny Marie
          Loučimský kostel Narození Panny Marie (24. 9. 2006).

Obec se připomíná ve 14. st. Plebanií se stala r. 1357. Matriky jsou vedeny od r. 1686.

Farní a poutní kostel Narození Panny Marie v Loučimě, který se vypíná v západní části vsi je z 1. poloviny 14. století. Podle historického a stavebního průzkumu se předpokládá výstavba kostela v letech 1325–1350. Stavba je vyvinutá tzv. zkrácená dvoulodní (švábská) gotika XIV. století s jediným středním pilířem. Jde o solidní práci kamenickou, která řadí kostel k lepším vesnickým stavbám tohoto typu.

Stavivo je lomový kámen, nároží a opěráky jsou osazeny kvádry. Od roku 1357 se kostel uvádí jako poutní kostel „dolních“ Chodů a stává se součástí pohraniční linie s dalšími dvěma poutními místy, Kájovem v jižních Čechách a Chlumem sv. Máří na Sokolovsku.

Mohutná kostelní věž byla patrně přistavěna až v nejpozdější gotice 16. století. Původní podobu střechy věže, kterou v roce 1843 strhla vichřice, neznáme. Kostel byl dále upraven v letech 1760–1770 (KDČB).

Kostel na konci 19. století
                         Kostel na konci 19. století

Do prozatímně vystavěné střechy věže 5. října 1905 uhodil blesk a zapálil ji. Při požáru shořela střecha na věži i na kostele, vnitřní zařízení věže bylo zničeno až do základu, staré zvony spadly a rozbily se. Také varhany na kůru byly značně poškozeny. Vnitřek kostela byl od požáru uchráněn. Oprava kostela byla provedena od dubna do listopadu roku 1908.

Oprava věže (1908) po požáru (1905)
                     Oprava věže (1908) po požáru (1905)

Byly pořízeny tři nové zvony o hmotnosti 13 q, které ulil zvonař Herold v Chomutově a také věžní hodiny, které vyrobil J. Štefek, hodinář z Újezda u Domažlic.
Pro válečné účely byly v pátek 17. listopadu 1916 ve 13.30 sňaty dva kostelní zvony. Předtím bylo na ně zvoněno a jejich hlahol se nesl široko daleko a všem farníkům i vzdáleným vískám oznamoval rozloučení.

30. 3. 1942 byly znovu odebrány ze zdejšího chrámu Páně dva zvony. Byl sejmut jeden velký zvon „Maria“, který byl po první světové válce ze sbírek rodáků a osadníků z Ameriky i zdejších věřících zhotoven v Chomutově. Vážil 4q.

Stavebně je kostel blízký nedalekému kostelu v Úboči. Loď loucim1942nás uvnitř upoutá půvabnou klenbou, zvýrazněnou pískovcovými žebry klínového vyžlabaného profilu. Žebra se svažují z volných středů polygonálních do osmibokého uprostřed lodi vztyčeného pilíře s nízkou patkou (plintus). V západní polovici lodi je pravidelná křížová klenba.
Šíři západní steny vyplňuje dřevěný kůr s varhanami. Vítězným obloukem podmíněná kombinace klenby křížové s klenbou hvězdicovou je v polovici východní. Do presbytáře se otvírá lomený triumfální oblouk. V oblouku stojí za pozornost ve věnci zavěšená barokní socha Panny Marie Růžencové (renovována v březnu 1990). Na pažení oblouku je dobře řezaný krucifix z počátku 18. století. V podlaze lodi je zasazeno několik zcela sešlapaných náhrobků. Dle tradice jsou zde pochováni šlechtici, kteří na kostel dlouhou dobu dobrovolně přispívali.                                                          Kostel v roce  1942

 

Dva závěrové svorníky gotické klenby presbyteria jsou zdobené vytesaným plastickým beránkem s křížem a pětilistou růžici. V loučimském chrámu se původní gotické vybavení nezachovalo. Vnitřní zařízení kostela pochází většinou z období barokizace (1760–1770) pravděpodobně od lidových řezbářů z Klatovska. Zasvěcení (patrocinium) tohoto chrámu zachycuje stříbrný reliéf s paprsky umístěný na vrcholu hlavního oltáře nad baldachýnem. Uprostřed retabula oltáře se nachází dřevěná socha piety Bolestné Matky Boží s Kristem na klíně, hrubá řezba ze 16. století. Dřevěné barokní sochy po levé straně jsou sv. Petr, sv. Václav, vpravo pak sv. Pavel a sv. Vít.

Původní gotická klenba je také v sakristii. Tam se dochovalo malé gotické okno s jednoduchou kružbou (nalezeno při opravě r. 1944) a stará gotická žulová osmiboká křtitelnice.

Oba postranní oltáře v barokovém provedení jsou též dřevěné a podobají se hlavnímu. Zvláštní pozornost zasluhuje tzv. „Černá madona“ s mečem v hlavě umístěná na levém oltáři. Jde o repliku známé gotické sošky Panny Marie Loučimské – dnes umístěné v Bavorsku (Neukirchen b. Hl. Blut). Renovována byla r. 1911 a 1997. Nechal ji zhotovit r. 1763 loučimský farář Ferdinand Gerl.

Stavební úpravy kostela byly prováděny v letech 1760–1770 za P. Ferdinanda Gerla (výměna gotických oken s kružbami za tabulková barokní, zvýšení věže, úpravy podlah, proražení dvou postranních vchodů – na sever a jih).

Další rekonstrukční práce byly prováděny při opravě roku 1908.

S opravou interiéru kostela (a také střechy) se započalo koncem září r. 1944. Nejprve se v sakristii při otloukání omítky přišlo na zazděné gotické okno menších rozměrů. Potom následovaly práce v oltářní (presbyterní) kopuli, kde se při odklepávání omítky přišlo na původní hvězdicové malby mezi žebry klenby, které byly obnoveny v původním provedení. Později se pracovalo v chrámové lodi. Náklady na tyto opravy byly hrazeny ze sbírek, vybráno bylo na 300.000,- korun, což v té době nebylo příliš mnoho. Současně byla také zřízena elektroinstalace a uskutečněna oprava varhan. 8. září 1945 byly dokončeny veškeré opravy.

Své původní gotické podobě byl kostel vrácen při generální opravě v letech 1968–1972 paterem Václavem Cyrilem Kaňákem CFSsS. Byla opravena střecha nad lodí, nově provedena krytina báně z měděného plechu, zhotoveny nové omítky zdí zevnitř i zvenčí, osazena nová novogotická okna se skly zalitými olovem. Adaptace tvaru oken spočívala v opětném vysekání zdiva do tvaru klenutého oblouku a v presbyteriu prodloužením ve spodní části. Z vnitřního zařízení pochází z téže doby nové lavice, ambon, sedadla a moderní křížová cesta, kterou zhotovil neznámý pražský umělec. Byla též provedena nová elektroinstalace.

Roku 1987 byl zvon napojen na elektrické zvonění. V roce 1992 byly zapojeny spínací časové hodiny, na něž je zvonění připojeno.

Z vlastních zdrojů farnosti a svépomocí byl kostel v 90. letech 20. století opraven během působení P. Miroslava Kratochvíla.

1. a 2. února 1993 se provádělo zvýšení podlahy v presbyteriu z liturgických důvodů.

Na jaře v březnu 1996 se započalo s generální opravou věže kostela. Nejprve bylo nutné postavit lešení až k vrcholu věže, což se dělo většinou o sobotách. Již v dubnu se ze střechy věže sundavala průvodní krytina (eternit), která se po vědrech spouštěla dolů. Po některých nutných opravách krovu střechy začala firma z Horšovského Týna pokrývat střechu měděným plechem. Též byl zrestaurován kříž na vrcholu věže a do makovice byla uložena pamětní listina. Následně byla obílena fasáda. V srpnu téhož roku se též odvodňovalo věžní zdivo a započalo se s oklepáváním omítek uvnitř věže i samotného kostela až do výše 2 metrů.

Dne 30. 6. 1996 byl na věž přimontován restaurovaný ciferník původních hodin. 18. 7. 1996 pak byly hodiny zapojeny a v srpnu 1997 dodatečně domontován malý zvon – cimbál, který pro poruchové bití celých hodin nechal vyrobit obecní úřad.

Roku 1997 do poloviny března byly nejprve dávány mříže do oken lodi i presbyteria. V dubnu se začalo s nahazováním omítek zevnitř kostela. Několik opracovaných kamenů, které původně zdobily západní průčelí a portál původního gotického portálu do kostela. Ostění vstupu do sakristie a ostění gotického sanktuária, které byly skryty pod několikavrstevnou omítkou, zůstaly při těchto pracích neomítnuty. Na jaře 1997 pak bylo postaveno lešení, aby se sundala původní krytina a uvolnila místo pro nové tašky. V létě byl kostel obílen a na podzim se započalo s kopáním odvodnění kolem lodi kostela.

Nahoru

Kaple svaté Kateřiny

V souvislosti s loučimským kostelem je uváděna kaple svaté Kateřiny. Dnes se všeobecně soudí, že po levé straně presbyteria umístěná sakristie je onou vystavěnou kaplí. Podle stavebního rozboru byla vystavěna společně s kostelem. Historické prameny však kladou výstavbu kaple až do r. 1404, a lokalizují ji ke zdi, která obklopovala hřbitov. V souvislosti s touto zmínkou zaujme stará pětiboká, polygonem uzavřená márnice, vystavěná v severovýchodním nároží hřbitovní zdi. Tato stavba je výrazně zanesena na starých plánech vsi a svým ztvárněním připomíná letité stavby vesnických kaplí. Přesvědčivější důkazy, které by však dokazovaly, že kaple sv. Kateřiny slouží dnes jako márnice nebo že nynější gotická sakristie byla vysvěcena jako kaple sv. Kateřiny, však chybějí. Možnosti povrchového průzkumu jsou omezené a nedovolují vyslovit jednoznačné závěry.


Loučimský kostel na konci 19. století
Loučimský kostel na konci 19. století. (Soupis památek historických)

Nahoru

Zajímavosti

Loučimský kostel měli postavit obři. V Loučimě stojí staryj kostel. Stavěli ho obří. Bul to táta s mámou, syn ha cera. Vostávali v houdolí pod židovským břítovem, haby se mohli pořádně natáhnout, hdyž si lehli. Máma ha dcera nosili v zástěrach kamení, syn ha táta stavěli. Hdyž buli hotovi, dali si jenom stoličku pod nohy, haby mohli dát kříž na věž. Tak buli velký. Kostel postavili na kopci, vodkyd je vidět haž do Babor. Slunce svítí celyj den na kostel ha hdyž zvoní na věži, je to slyšet haž někam ke Klatovam. Do Loučima chodili lidi z daleka do kostela, protože tenkrat bul kostel nejblíž jenom v Klatovech, na Brůdku hu svatýho Václava ha v Domažlicích. Haž obři vodcházeli, rozloučili se se všema vosadníky ha proto se menuje vesnice Loučim. (Zkazky lidu na Kdyňsku a Domažlicku).

S loučimským kostelem je spojen i příběh se soškou Panny Marie. Jedná se o gotickou madonu, pravděpodobně z poslední třetiny 14. století. Za husitských válek v roce 1420 byla převezena do Nových Kostelů (Neukirchen bei Hl. Blut) na bavorské straně hranice, kde je dosud.

Pověst vypráví, že Madona stála na oltáři loučimského kostela. Během husitských válek ji jedna zbožná žena odnesla do Nových Kostelů, aby ji tak zachránila. Jeden husitský hejtman ale sošku v Bavorsku objevil. Chtěl ji zničit, a tak ji odhodil do nedalekého pramene. Neporušená soška se však hned vrátila na svoje místo do kostela. To se opakovalo třikrát…loucim3.jpg Muž tedy zkusil dřevěnou sošku rozsekat svým mečem. Podařilo se mu rozetnout Madoně hlavu, ale z rány začala téci krev. Hejtman se polekal, chtěl ujet, ale kůň se však nemohl pohnout z místa. Teprve když hejtman uznal svoji chybu, kál se a slíbil Madoně nápravu, mohl odjet.

Poutě do Neukirchenu byly pro české věřící od 17. století velmi oblíbené, pouze s přestávkou po 2. světové válce. První poutníci z Čech dorazili do Neukirchenu poprvé od konce války 9. 5. 1990 s loučimským farářem P. Vladislavem Syslem. Dnes se čeští věřící zúčastňují neukirchenské pouti každoročně, opačně pak věřící z Neukirchen putují jednou za dva roky do loučimského kostela.

loucim4.jpg

Nahoru

Kněží působící v Loučimě

P. Václav Göde –1922
P. František Pařízek, vikář (*1880 +13. 7. 1943) od 1. 6. 1922–13. 7. 1943
P. Jan Kukrál (+1992 v Texasu?) od 1. 3. 1944–1949
P. Ladislav Maleček (*26. 6. 1918, Onšov, vysvěcen 30. 4. 1944) od 1949
   
P. Václav Kaňák (*19. 1. 1923 ve Zdeslavi u Poleně,+5. 8. 1992) 15. 11. 1964–1. 5. 1974

P. Jan Krahulík (*10. 1. 1920, Poteč, vysvěcen 20. 9. 1969, +1994), v řádu petrínů

 

Zdroj: Kostely a kaple v západních Čechách.

Nahoru

od 1. 5. 1974