Obsah

110 let zastávky Loučim

V neděli 9. června odpoledne pozval spolek "Zlatý časy z.s." své spoluobčany na malou oslavu, nebo spíš připomenutí 110. výročí otevření vlakové zastávky v Loučimi.

Článek v Domažlickém deníku 13.6.

V Loučimi staví vlaky už 110 let

Loučim – Uspořádat malou oslavu výročí otevření vlakové zastávky se rozhodl nově založený spolek „Zlatý časy“. V letním odpoledni přivítala jeho předsedkyně Vladimíra Kacerovská kromě návštěvníků, jichž přišlo téměř 80, i hlavního protagonistu, výpravčího v.v. stanice Pocinovice Václava Mráze ze Smržovic (čp. 27), pro něhož je dráha nejen bývalým zaměstnáním, ale celoživotním koníčkem.

Oblečený do uniformy s červenou čepicí vzpomněl na své začátky u dráhy v době, kdy vlaky ještě jezdily plné až do doby, kdy cestujících vozí motoráky na trati Horažďovice předměstí –  Klatovy – Domažlice jen málo. Část svého vystoupení věnoval zajímavostem z historie budování tratě a jejím uvedením do provozu 10. října 1888, zmínil také stavbu krásného mostu o deseti obloucích mezi Dobříkovem a Loučimí a podrobně se věnoval historii stavby zastávky, která byla původně naplánována víc než kilometr od prvních chalup obce. Návštěvníkům také připomněl generální obnovu úseku Domažlice – Janovice v roce 1975, prováděnou železničním vojskem. K současnému stavu řekl: „Dneska se hodně vedlejších tratí ruší, protože nejsou rentabilní. Tuhle trať nikdo rušit nebude, protože je vedená jako objízdná v případě výluk na trati Plzeň – Domažlice.“

Ukázku práce s podbijákem (specielně upravený krumpáč na podbíjení pražců) pak předvedl autor tohoto článku, který strávil vojenskou základní službu u zmíněného železničního vojska, s jehož činností všechny krátce seznámil.

Organizátoři nezapomněli ani na občerstvení v improvizované „nádražní restauraci“ pod širým nebem na dvoře domku u zastávky, zajímavý kvíz, ukázku koutku ztrát a nálezů anebo nástěnku s dobovými fotografiemi. Pro mlsné jazýčky upekla Zdenka Wiesnerová dort v podobně vláčku s vagónky, sama pak přišla v dobové uniformě průvodčího. Václav Böhm se dostavil v prvorepublikovém oblečení s kufry, k lítosti všech ale nenastoupil do žádného ze dvou projíždějících motoráků. Na závěr oficiální části došlo i na písničku Jede jede mašinka, tu zahrál a zazpíval Zdeněk Peroutka, který jednotlivé vstupy prokládal muzikou.

Kacerovská založila spolek Zlatý časy z.s. po vystoupení z TJ Sokol a jeho činnost popsala slovy: „Vznikem spolku a jeho činností chceme  podpořit kulturní a  společenský život v Loučimi. Rozhodně nechceme nikomu v obci konkurovat, dali jsme zkrátka dohromady několik lidí, kteří  jsou podobně naladěni a jsou  ochotni udělat něco pro ostatní a přináší jim to radost a pocit sounáležitosti.  U Sokola mě vadila stále narůstající administrativně finanční zátěž a tak jsem se rozhodla jít cestou samostatného nezávislého spolku. Myslím, že není důležité, která organizace akci pořádá, ale rozhodující je vždy dobrý pocit, zážitky, poučení či pobavení, jež daná společenská událost přinese a v tomto duchu bychom rádi naplňovali naše další počiny.“

Lidí ochotných a hlavně schopných zorganizovat akci pro ostatní neběhají po světě houfy a život na malých obcích by bez jejich práce skomíral. Je tak úplně vedlejší, pod jakou hlavičkou existují.