Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rozloučení s Janem Křížkem - pohřeb

Vážení pozůstalí, vážení smuteční hosté! Dovolte mi, aby se jménem loučimských dobrovolných hasičů, obyvatel obce a jistě i vás všech rozloučil s panem Janem Křížkem, jehož dlouhá cesta životem byla v těchto dnech završena.
Někoho možná napadne, proč zrovna já mám tu čest promlouvat zde nad jeho rakví, když jsem ho sotva znal – a bude mít pravdu. Když jsem přišel do Loučimi, žil pan Křížek už pár let v domově pro seniory v Domažlicích a právě tam jsme se setkali, když jsem před pěti lety sepisoval vzpomínky pamětníků k šedesátému výročí konce války v naší obci. Stal jsem se tak jedním z mála, kteří s ním poseděli delší dobu a umožnili mu zavzpomínat na svůj život. Vyprávěl tehdy o bombardování klatovského nádraží, o tom, jak hledal svého bratra, který tam měl údajně být. A jako by to bylo před krátkým časem vzpomínal na svoji práci v obuvnické firmě, která za války byla nucena šít vysoké boty třeba také pro klatovské gestapo…
Tehdy mu bylo 34 let, narodil se 4. srpna 1911 v Koutě na Šumavě, ale v naší vesničce prožil prakticky celý svůj bohatý život. Do školy chodil pouze pět let a po několika letech služby – jak se tehdy říkalo – u některého ze zemědělců, se vyučil obuvníkem. Někteří ze starší generace si jej určitě pamatují jako člověka, který lidem opravoval boty a dovedl na šicím stroji na kůže sešít lidem všechno, co potřebovali.
Hned po válce v roce 1945 chtěl nastoupit ke dráze, ale nabídli mu práci na loučimské poště a tak do roku 1971, kdy odešel do důchodu, roznášel lidem dopisy, balíčky i pohlednice z domova, ze světa nebo s různými přáníčky. A že tehdy měli pošťáci a listonoši, jak se jim také říkalo, svoje brašny pěkně napěchované!
Jako klasický důchodce vydržel pan Křížek pouhé 4 měsíce, v lednu 1972 nastoupil na tříměsíční brigádu k závodní stráži Přádelen česané příze ve Kdyni a vydržel tam téměř 20 let, kdy už se mu přiblížila osmdesátka.
Kromě práce věnoval se především rodině, kde byl přísným a náročných otcem tří dětí, kterým umožnil v tehdejších skromných poměrech kromě jiného i vystudovat. Pojem rodina a rodinný život pro něho nebyl cizí, vždyť sám pocházel z deseti dětí.
Jsou lidé, kteří vedle svých pracovních a rodinných povinností stihnou zastat i mnoho další práce a u  pana Křížka tomu nebylo jinak. V 50. a 60. letech byl účetním obce Loučim, organizoval činnost Československého červeného kříže, byl členem dohlížecího výboru Jednoty, ve Sboru pro občanské záležitosti se staral o jubilanty, které pilně navštěvoval a s mnohými obyvateli se loučil nad jejich rakví vlastnoručně psanými projevy. Dlouhá léta také věnoval práci u dobrovolných hasičů, tehdy Svazu požární ochrany, kde byl víc než dvacet let jednatelem, poté předsedou a do své smrti čestným starostou. I tady byla jeho práce velkým přínosem.
Od roku 1988 žil Jan Křížek v penzionu pro seniory v Domažlicích, ale při každé příležitosti se do Loučimi vracel, ať už to bylo na výroční jednání hasičů nebo u příležitosti pouťových akcí, jako je třeba turnaj v malé kopané „O malovaný džbánek“.
 
Vážený pane Křížku, loučím se s Vámi za Vaší rodinu, bratry hasiče a všechny, kteří Vás znali a měli rádi. Váš příkladný život budiž nám inspirací a pobídkou, abychom i my udělali něco pro ostatní, pro lidi kolem sebe. Dnešním dnem se s Vámi loučíme navždy, v našich vzpomínkách ale budete žít dál. A až vybledne i naše paměť, budou tady záznamy v kronikách a tam je Vaše jméno zapsáno nesmazatelným písmem!
Čest Vaší památce!
 
Řeč nad rakví pronesl autor textu Zdeněk Huspek


 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář